Jak po letech vzpomínáte na sebe a na sezonu 1978/1979?

Miroslav Špírek: Vznikli tehdy z nás dobří kamarádi. Dařilo se nám. Hlavně Jardovi, který patřil mezi ty starší, kdežto já byl tenkrát „holub“. Dostal jsem se tam, když mi dal příležitost (s úsměvem).

Jaroslav Slánský: Míra byl velká naděje. Škoda jen, že se nedostal do ligy. Jinak je to ale milionový člověk. Ale co bych chtěl zdůraznit je to, že jsme byli vynikající parta. Což už asi dneska neexistuje. Já jsem Chomutovák, ale to, jak nás přivítali Sokolováci, na to nikdy nezapomenu.

Asistenta trenéra tehdy dělal Milan Šmejkal, také gólman a bouřlivák. Jaké pod ním bylo hrát a trénovat?

Jaroslav Slánský: Tak my jsme trošku příbuzný, kdysi švagrové. Jinak to byl vynikající trenér. Ještě vzpomínám na Zdeňka Jirků, který byl vynikající člověk a jeden z nejlepších trenérů, co tady kdy byli.

Miroslav Špírek: Je to pravda, jak říká Jarda. Pan Jirků byl špičkový trenér, Milan Šmejkal byl asistent a pro nás pro gólmany to nebylo jednoduchý, protože on s námi točil jak vítr v bedně (směje se). Dostali jsme dva góly a už jsme šli ven. Takže my jsme se prostřídávali docela často, když se nám nedařilo.

Co říkáte akci, která se na počest týmu ze sezony 1978/79 uspořádala?

Miroslav Špírek: Myslím, že je to hezké, že si na nás takhle vzpomněli a na staré dobré časy. A bylo by dobré, když si na toto výročí vzpomněli, tak aby se také jim podařilo postoupit. Což bych si jako fanoušek přál. Byla by to dobrá vazba na ty historické časy.

Jaroslav Slánský: Souhlasím. Jsme strašně šťastní, že jsme se takhle po těch 40 letech mohli všichni setkat. Děkujeme Karlovi Makovcovi, který to asi zařídil. Moc mu děkujeme.