Pane Šmejkale, co se Vám jako první vybaví při vzpomínce na historickou sezonu 1978/1979?

Milan Šmejkal: Postup. Ale abych pravdu řekl, tak já už si to detailně nepamatuji. To už je tolik let. Ale kluci tu jsou. Ale podívej se, jak to zestárlo (s úsměvem). Ale mám radost, že jsme se takhle sešli. Zrovna jsme se bavili, že při minulém setkání bývalých hráčů, které se konalo v roce 2014 u Jacka, tak od té doby už osm hráčů není mezi námi.

Takže dnešní setkání si užíváte…

Milan Šmejkal: Líbí se mi to moc. Jsem rád, že si na nás vzpomněli. A jsem rád, že se hokej v Sokolově dal takhle do kupy, protože teď už to má úroveň.

Pane Palaščáku, jak vzpomínáte na postupovou sezonu Vy?

Vladimír Palaščák: Ten mančaft byl tenkrát úžasný. Po vojně jsem začínal, byl jsem tady první rok a bylo to pro mě výborné. Staří chlapi, kteří tam tenkrát byli, ti byli špičkoví. Byli opravdu fantastičtí. Mám hroznou radost z tohoto setkání, protože některé lidi jsem neviděl opravdu dlouho, až teprve tady.

Následně jste v Baníku působil dlouhá léta a oslavil i druhý postup v roce 1990…

Vladimír Palaščák: Na Baník mám jen krásné vzpomínky. Ať už tady byli kluci z Plzně atd., tak na Sokolov nemůžu zapomenout. Má tady srdíčko pořád.

Nyní žijete převážně v zahraničí, sledujete stále výkony Baníku?

Vladimír Palaščák: Sleduji pořád. Jsem na stránkách neustále. Takže mám přehled.

Se setkáním týmu po čtyřiceti letech jste tedy spokojen?

Vladimír Palaščák: Pro mě je to něco úžasného. Pro mě zorganizování takové akce znamená strašně moc. Plno lidí jsem dlouho neviděl a mám možnost je teď konečně vidět, setkat se s nimi, a to je prostě úžasné.