Adam Rulík: Univerziáda byla neuvěřitelná akce

Baník má ve svém středu reprezentanta. Adam Rulík ve čtvrtfinále chyběl, neboť byl účastníkem Univerziády v ruském Krasnojarsku. Po návratu naskočil do druhého zápasu proti Mostu, ale to byla konečná. Zlomená navikulární kost znamenala stopku do konce sezony. Ale ani to nezabránilo Adamovi v tom, aby na Univerziádu vzpomínal v dobrém.

Adame, Baník Tě bez problémů na Univerziádu uvolnil. Cítil jsi vděčnost?

Za to jsem byl hodně vděčný. S panem Mlejnkem jsme spolu jednali od té doby, co se naskytla možnost, že bych mohl být nominovaný. Byli jsme od začátku domluvení, že pokud by se mi povedlo konečnou nominaci udělat, tak mě uvolní. Jsem moc rád, že zaujal takový postoj. Zároveň i trenéři reprezentace před ním smekali klobouk, že byl jeden z mála v republice, který se takto k tomu postavil.

Jaká Univerziáda byla?

Byla to neuvěřitelná akce. Možná si to moc lidí v České republice neuvědomuje, že je to akce světového formátu a lidi, co se točí kolem hokeje, tak ti spíš si to neuvědomují ještě víc. Zápasy měly velkou kvalitu a úroveň. Užíval jsem si, že mohu být součástí takové věci.

Jak se tým pro Univerziádu tvoří?

Scházeli jsme se na přípravných kempech. Ale hodně dlouhou dobu byl výběr širší, až na posledním kempu se to hodně zúžilo. A tak jak jsme odlétali, tak jsme se sešli až den před odjezdem. Paradoxně oproti tomuto faktu, ale byla parta opravdu výborná. S klukama jsme vytvořili super partu, tahali jsme jeden za druhého, a i v kabině byla legrace. Všechno bylo parádní. Nemůžu říct, že by tam partu někdo kazil. A i to je jedna z věcí, proč tu akci hodnotím, tak jak ji hodnotím.

V týmu s Tebou byli i nymburští Arnošt, Josefus a Kolouch. Hecovali jste se při čtvrtfinálové sérii?

Hecovali jsme se. Konkrétně s Danem Arnoštem jsem byl i na pokoji, takže tam to bylo docela hodně vtipné. První věc, co jsme ráno udělali, tak jsme zapnuli onlajny a koukali jsme na výsledky. I zbytek týmu to vnímal, že mezi námi tam probíhá taková minisérie. Nebylo to nic dramatického, byli to klasický srandy, co se dělají. Ale proběhlo to tam.

Jak na Tebe zapůsobilo místo konání?

S Ruskem jsem měl již zkušenosti, když jsem působil ve Varech v juniorce. A jen se mi potvrdilo, jak to tam chodí. Když se vyjádřím konkrétně ke Krasnojarsku, tak nechci to říct špatně, ale nenadchnul mě. Moc hezké město to nebylo. Na druhou stranu musím říct, že pořadatelé udělali velký kus práce. Šlo na celém městě vidět, že tou Univerziádou žije. Snažili se to hodně vylepšit.

Navštěvovali jste i jiné sporty?

Ze začátku univerziády jsme byli z toho takoví trošku zklamanější, protože program byl opravdu nabitý. Ale průběhem se udělalo větší volno a když nebyl zápasový den, tak jsme samozřejmě nějaké sporty navštívili. Snažili jsme se navštěvovat především sporty, kde měli zastoupení Češi. A protože i ostatní sportovci jezdili na naše zápasy, tak jsem se snažili se navzájem podpořit.

Prozraď tedy divákům, jak jste nakonec dopadli?

Skončili jsme na pátém místě, což je poměrně těžké na hodnocení. Tento rok byl nový systém soutěže, ve kterém byly již jen dvě skupiny a z každé postupovaly jen dva týmy a hrálo se rovnou semifinále. V předchozích letech se hrálo i čtvrtfinále. Takže když postupovali jen dva, tak jsme ze skupiny nepostoupili. Postup byl od začátku náš prvotní cíl, abychom postoupili a snažili se hrát o medaile. Takže může to působit jako zklamání. Ale měli jsme těžkou skupinu a když vezmu, že oba týmy, které byly před námi, nakonec byly ve finále, tak to mělo asi nějakou logiku a postoupily zaslouženě. Vzhledem k tomuto faktu, a i vzhledem k tomu, jaké jsme předváděli na turnaji výkony, tak se nemáme vůbec za co stydět a páté místo je celkem přijatelný výsledek.

Jediné, co asi kazí Tvé dojmy, je počátek Tvého zranění?

To je velké negativum. Já jsem o té diagnóze nevěděl, tak jak to je. Myslel jsem, že se to stalo někdy v polovině turnaje. Konzultoval jsem to tam s doktory, kteří mi řekli, že si nemyslí, že by to mělo být zlomené, že spíš se mělo jednat o nějaké vazy. Ale docela dlouhou dobu jsem hrál přes bolest. Odehrál jsem s tím pak ještě dva zápasy, plus jsem odehrál jeden zápas v sérii s Mostem, ale ten zápas byl pro mě spíš takový protrápený. Bolest už byla místy nesnesitelná, takže jsem to začal řešit. Zašel jsem na rentgen a ten hned odhalil tu konečnou diagnózu, která je taková, jaká je. Takže to je taková tečka. Ale i přesto, musím říct, že toho nelituji, že jsem odletěl.

V dobrém slova smyslu platíš za hokejového blázna. Sledovat zápasy v hledišti je pro Tebe asi utrpení?

Samozřejmě trpím i v souvislosti s tím, že jsem vynechal první kolo a těšil jsem si, že naskočím do druhého kola a vrátím týmu tu moji absenci kvůli Univerziádě. Chtěl jsem být týmu nápomocen. Odehrál jsem ale jen jedno utkání, zaplaťpánbůh, že bylo vítězné. Ale je to nepříjemné. Ale takový je prostě hokej, na tom jsme se shodli s panem Mlejnkem. A kdybych neodletěl, tak se mi mohlo v prvním zápase stát něco tady. Stalo se to a beru, jak to je.

Vnímáš i ty změnu atmosféry v publiku před tím, než jsi odjížděl a po Tvém návratu?

Samozřejmě jsem sledoval už v průběhu mé absence nějaká videa na facebooku, na Instagramech a už z toho jsem měl docela dobrý pocit. A říkal jsem si, že tady v Sokolově se tím play-off asi žije. A pak jsem to zažil i na vlastní kůži, kdy byla super návštěva sokolovských fanoušků v Mostě. To byla fantazie. Vytvořili nám domácí prostředí na venkovním kluzišti. A musím říct, že je to dobře. Klukům to v dalších bojích jen pomůže.