Petra Přindiše nepřehlédnete v civilu ani na ledě. Teď se svérázný bek po dvou letech opět vrací do svého mateřského oddílu. K notné radosti fanoušků…

Petře, kde ses dva roky „toulal“?

Po nepovedené baráži v Sokolově o postup do první ligy jsem vlastně zamířil hned do Přerova, kde se mi fakt líbilo, akorát mě zabrzdilo dlouhodobé zranění kotníku.

Z Přerova ses přesunul poměrně rychle do Prahy…

Když jsem se uzdravil, tak se mi někdy kolem Vánoc ozvala Slavie, že by mě chtěli na play-off. Zpětně ale vím, že to nebyl pro mě dobrý krok po hokejové stránce. Z toho, co mi naslibovali, tak skoro nic nedodrželi. Nenechali mě moc hrát, nestihl jsem vlastně odehrát určitý počet zápasů, který je potřeba, abych mohl nastoupit v baráži, takže nic moc. Samozřejmě je hezké obléct si jeden z dresů pražských S, ale to je tak vše.

V osobním životě to bylo ale lepší…

Po životní stránce to byl velký krok dopředu. Poznal jsem v Praze svoji přítelkyni Nikču, budoucí manželku a mamku našich dětí, pokud to se mnou vydrží, což je pro mě nejdůležitější. V Praze mám teď druhý domov a jsem za to strašně rád.

Další sezonu jsi putoval do Ústí…

Oslovil mě pan Mach, že by mě chtěl do týmu, za což jsem moc vděčný. Myslím, že jsem odehrál celkem slušnou sezonu, ke konci jsem však byl opět zraněný, ale stihl jsem se vrátit na play-off. Musel jsem ale hrát pod práškama a každým soubojem jsem riskoval operaci ramene. Třeba i z toho důvodu jsem trošku doufal, že si mě v Ústí nechají, ale nedopadlo to nejspíše díky uzavření WSM ligy. Ale ani jsem nebyl nějak znechucený, vím, že jsem do celé sezony dal maximum úsilí.

Právě s Přerovem Baník bojoval ve vypjatých zápasech o postup a ty jsi na ledě „tvrdil muziku“. Jak tě potom v Přerově vzali?

Kluci v kabině mě přijali hned prvním krokem přes práh místní šatny, myslím, že se na mě celkem těšili. Musím říct, že to byla jedna z nejlepších part, co jsem během kariéry zažil.

Co přerovští fanoušci?

S těma to bylo o trochu horší, ale nakonec jsem je svými výkony přesvědčil o opaku a cítil jsem od nich nesmírnou podporu. Vlastně tak, jak nechtěli, abych přišel, tak jsem pak cítil, že zase nechtějí, abych odešel. Chodila mi spousta zpráv na facebook, že doufají, že se zase vrátím. V Přerově jsou srdcaři, fanoušci, jak mají být. Tímto bych je chtěl pozdravit… Když jsme tam pak přijeli se Slavií, tak jsem se v Meoaréně cítil jako doma, už mi nikdo nenadával, ale spíš zamávali, pozdravili, usmáli se…

Jak došlo k návratu do Sokolova?

Upřímně řečeno, hned jak jsem se nedohodl v Ústí, tak jsem nad tím sám od sebe začal přemýšlet. Do toho jsme si nějak psali s Vencou Dobřemyslem a on prohodil mezi řečí, ať jdu zpátky. Tak jsme trošku poklábosili, co a jak, a dá se říct, že jsme byli hned domluvení. Jednak mu za to děkuji a vzkazuji, že by mohl zase sundat brusle ze hřebíku, ještě to obléct aspoň na domácí zápasy, byl by pořád přínosem.

Nový kouč Michal Jäger pro tebe není neznámou osobou…

Jerryho znám vlastně od dob, kdy jsem přišel poprvé hrát za Baník z karlovarské juniorky. Bylo mi 17 let, to jsem byl ještě malej pes s košíkem na helmě, a Jerry tady tehdy působil. Já tu sice odehrál asi jen pět zápasů, ale pro mě dobrá zkušenost.

Jakou budeš mít teď úlohu v sokolovském týmu?

Úloha je jasná, zužitkovat co nejlépe mé zkušenosti a hrát nejlépe, jak to půjde, aby byl Baníček zase tam, kde má být. A to rozhodně nejsou spodní příčky přece.

Jak hodnotíš složení mužstva?

S možnostmi, jaké jsou k dispozici, je myslím dobré. Chtělo by to ještě jednoho dva kvalitní útočníky a dalo by se pomýšlet na vyšší patra tabulky.

Pojďme od hokeje. Viděl jsem tě také na tréninku MMA (smíšených bojových umění)…

MMA je věc, kterou sleduji asi víc než hokej, abych řekl pravdu. Spíš zahraniční UFC třeba, ale začal jsem věnovat pozornost i domácí scéně, která jde rapidně nahoru. Jinak trénovat fighting obecně mě baví a nebránil bych se někdy vyzkoušet si nějaký zápas, třeba tak jako Souček (bývalý hráč Baníku Jan Soukup), který má nastoupit k prvnímu MMA zápasu 15. září. Má můj obdiv a držím mu palce, ať toho Tachováka pěkně rozbombarduje (směje se).

Kdy oholíš plnovous?

Hodně jsem ho zkrátil, chtěl jsem si už odpočinout, ale zase to přibývá a roste, takže co nevidět budu zase „vostrej“.

Jak se těšíš na zápasy v dresu Baníku?

Na mistráky se těším hodně, doufám, že začne zase chodit dost lidí a bude se dařit. Hrajeme to taky pro ně, že jo. Musíme táhnout všichni za jeden provaz a podporovat se!

Není druhá liga krokem zpět?

Určitě ne, vím, že o ligu výše můžu hrát kdykoli, tím si jsem na sto procent jistej. A že je to druhá liga, nemění nic na tom, že pocit z vítězství je podle mě pořád stejný, ať je to první, pátá nebo desátá liga. A děkuju za rozhovor.