Vaše dojmy z mistrovství světa?

Jenom pozitivní. Velká sportovní událost. Nesmírně si toho vážím, jsem poctěn tím, kam jsem byl vybrán, čeho jsem se mohl zúčastnit, čemu jsem mohl i pomoct.

Trenér Miloš Říha se po návratu ze šampionátu na tiskové konferenci neubránil slzám. Jaké byly pocity bezprostředně po prohraném zápase o třetí místo s Ruskem?

Nebudu dělat emočně silného. Těsně po utkání nám v trenérské kabině slza ukápla, protože být takhle blízko medaili je velmi smutné. Možná by to bral člověk jinak, kdybychom ten zápas jednoznačně prohráli, nebo kdyby byly regule jiné, hrálo se až do rozhodnutí a prohráli jsme zlatým gólem. Ale prohra takhle po samostatných nájezdech, to samozřejmě hodně bolí.

Co chybělo k bronzu?

Já myslím, že to viděla celá České republika, nejen odborníci, ale i laici. Minimálně ve druhé polovině utkání to byl souboj s gólmanem Vasilevským, ruský brankář byl naším kamenem úrazu.

Co bylo konkrétně náplní vaší práce, coby asistenta Miloše Říhy?

Společně jsme se podíleli na strategii do jednotlivých utkání, na tréninkovém procesu nejen na mistrovství světa, ale v průběhu celé sezony. Já jsem měl na starosti obránce, to znamená krátké mítinky s obránci, kde jsme si řekli, co po nich požadujeme, jak hrát v defenzivní zóně a tak dále. Na střídačce potom samotný koučink obránců.

Na starost jste měl řadu hráčů z NHL, jak se stavěli k případným výtkám?

Jsou to obrovští profesionálové, obrovsky pokorní hráči, s obrovským respektem k realizačnímu týmu. Když jim nebylo něco jasné, zeptali se. Byla tam vynikající vzájemná komunikace, pracovalo se s nimi výborně.

Byl nějaký moment na Slovensku, který vám utkví v paměti?

Bylo to asi celé mistrovství světa, od 10. až do 26. května. Bylo toho strašně moc. Musím ale vyzdvihnout naše perfektně fungující mužstvo. Byla radost koukat na kluky, jak ke všemu přistupovali, pracovali, jak byli soudržní.

Naživo jste měl také možnost sledovat řadu špičkových hráčů světa...

Bylo to úžasné, ať už vidět trénovat 21 Švédů z NHL, jejich dovednosti, přístup, rychlost. Nebo schopnosti Rusů v zápasech naší skupiny, fantastické.

Diváci u televizních obrazovek vás také vídali v televizním studiu při rozborech po zápasech českého týmu... Měli jsme tak rozdělené role. Miloš Říha jako hlavní trenér musel bezprostředně po utkání do mix zóny, Robert Reichel chodil každý den mezi píšící novináře. Mou rolí bylo jít po utkání do televizního studia České televize. Je to součást naší práce, patří to k tomu. Věřím, že jsme se k tomu postavili, tedy směrem k fanouškům českého národního týmu, dobře.

Právě o českých fanoušcích se v průběhu šampionátu hodně hovořilo, v Bratislavě vytvářeli svým hráčům domácí prostředí. Jak to vypadalo v reálu?

Myslím, že k tomu není moc co dodat, ještě jednou bych jim chtěl poděkovat na dálku od nás ze západních Čech. Byla to výborná podpora.

À propos. Ještě jednou fanoušci. Hokejové emoce v Čechách a na Moravě po mistrovství světa pomalu utichají, ale vy jste předtím také „pobláznili“ hokejový Sokolov...

Ano. To mi zřejmě navždy utkví v paměti. Fanoušci Baníku, jejich fandění a nakonec naše společné oslavy postupu do první ligy 13. dubna. Bylo to neuvěřitelné. Pevně věřím, že nás budou podporovat stejně i v první lize.

Nadcházející sezona ale nebude právě jednoduchá, stačí se podívat na výčet klubů v Chance lize...

Bude to velmi těžké, ale my už teď můžeme slíbit, že do každého zápasu půjdeme s tím, že ho chceme vyhrát. Zároveň budeme mít respekt a pokoru k soupeřům, k jejich kvalitě. Nicméně, budeme dělat maximum pro to, abychom hráli, co nejlépe umíme. Jak jsem řekl, věříme také v podporu našich příznivců. Já doufám, že jim budeme přinášet radost a oni budou chodit v takovém počtu jako na konci loňské sezony. Myslím, že týmy jako Jihlava, České Budějovice, Vsetín a další budou obrovským lákadlem pro naše hokejové město.