Ivan Říha: Děti ať neváhají a přijdou si hokej vyzkoušet

Práci s mládeží nelze dělat bez kladného vztahu k hokeji a pověstného „srdíčka“. A právě jedním ze srdcařů je i Ivan Říha. Hlavní trenér základny, který si snad kromě Staré gardy na Baníku prošel jako hráč úplně všemi kategoriemi, včetně A-týmu a B-týmu. A právě s tímto odchovancem Baníku začíná náš seriál rozhovorů s trenéry mládeže.

V kolika letech jsi s hokejem začínal a kdo Tě k němu přivedl?
Ve 3 letech jsem poprvé stál na bruslích, když se moje mamka domluvila s Rohanovými, že nás budou brát na Baník, ať se naučíme bruslit. To se snad povedlo, tak nějak bruslíme všichni tři (se smíchem). Už jsem tedy u hokeje přes 27 let.

Jak dále postupovala Tvá hokejová kariéra?
Se dvěma malinkými výjimkami jsem věrný Baníku, takže mládeží jsem prošel tady, do 9. třídy si mě vytáhla Energie na jednu sezónu. To nedopadlo a dorost a juniorku jsem trávil v Sokolově. V 17 letech jsem začal hrát, teda spíš jen bojovat za áčko 2. ligu. I když nejsem žádný talent, tak mi to vydrželo skoro 11 sezón. Poté se mi narodil syn a dostal přednost před hokejem. Ale hokej by mi chyběl, tak jsem si chvilku pinknul v Nejdku a poté jsem se domluvil na Baníku, že složím B-tým a budeme hrát regionální ligu Karlovarského a Plzeňského kraje. Tam si to pinkám "na žízeň a pohyb" doposud.

Kdo byl Tvým nejoblíbenějším trenérem a co sis vzal od něj do své trenérské kariéry?
Vzpomínám rád na plno trenérů, ale asi mi nejvíc utkvěl v paměti Petr Neč starší. Byl to náš kouč, ale zároveň s ním byla sranda a choval se k nám jako kamarád. Právě tyto věci se snažím taky ke svým svěřencům praktikovat.

Kterého hokejistu jsi nejvíce uznával? Ať už na Baníku nebo jinde?
Na Baníku jednoznačně Láďu Veverku, který byl kapitán na svém místě. Taky Míra Diblík, můj mentor v obraně, který nikdy nic nezkazil (ani žádnou srandu). Jinak celkově je to jasný, že Jarda Jágr.

Co bylo Tvým největším hokejovým zážitkem?
Z mládí si pamatuju turnaj ve Weidenu, kdy jsem rozhodujícím nájezdem rozhodnul o vítězství ve finále a pak nám hráli Queeny. Jednoznačně nezapomenutelné zážitky jsou, když jsme překonali nějaké milníky v áčku, ať už poprvé postup do druhého kola play off 2. ligy, a hlavně pak dvě sezóny po sobě hrát baráž o první ligu. Bylo strašně super hrát před více než 2000 diváky, potkávali mě po městě a chtěli si o tom povídat, prožívali jsme to všichni. Samozřejmě, že i když už jsem nehrál, tak jsem oslavil s klukama postup do první ligy.

Kdyby ses mohl rozhodovat znovu, dal by ses znovu na hokej? Případně proč?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, mám rád sport celkově. Ale hokej mě každopádně hodně naučil a je to výborná průprava ke všem sportům. Myslím, že plno hokejistů je dobrých ve více sportech.

Věnoval ses ještě nějakým sportům a doporučil bys svým svěřencům, aby dělali i jiný sport než hokej?
Ano, v mládí jsem se věnoval chvíli i tenisu a fotbalu. I teď se věnuji malé kopané, kde už několik let hraju okresní soutěže za Raptors Sokolov. (Ivan Říha hraje i squash, ačkoliv nijak úspěšně – pozn. autora.). Ano, doporučil bych dělat i více sportů, především v mládí. Poté nastane hranice, kdy už to nebude možné a bude si potřeba vybrat, jaký sport bude hlavní.

Kdy a jak ses dostal k trénování?
Někdy v roce 2010 mě tehdejší manažer a trenér Míra Carvan oslovil, jestli bych nechtěl zkusit trénovat děti, že poté bude i kurz na trénování a začal bych u malinkých dětí. Tak jsem to zkusil. Mými mentory byli chvíli Čenda Sopr a pak Péťa Holejšovský. Od nich jsem spoustu naučil a teď už trénuji přes 10 let stále nejmenší kategorie.

Nyní se věnuješ jak trénování, tak působíš v B-týmu. Jak se Ti vše daří skloubit?
No není to úplně jednoduché skloubit práci, rodinu, trénování a ještě hraní. Proto právě zůstávám u menších dětí, abych vše stíhal, protože ten program nejmenších není tak náročný, jako u starších kategorií. Hraní za béčko, to je už jen takové zpestření. 1–2 x týdně si zapinkat a udržet se v nějaké fyzické kondici.

Jaký jsi trenér? Jak by ses popsal?
Sakra, to je záludná otázka, to by Ti měli říct moji svěřenci. Doufám, že je se mnou sranda. Občas umím být dost přísný a pořádně zařvat, ale snažím se, aby naše tréninky byly zábavné a hráče to bavilo.

Změnil se způsob trénování od doby, kdy jsi byl ve věku svých svěřenců?
To každopádně, ta doba je úplně jiná. Na seminářích k trénování je stále něco nového, co bychom měli dělat, abychom dohnali další světové hokejové velmoci a vychovali tak lepší hokejisty.

Co je pro Tebe pocitem dobře odvedené trenérské práce?
Když vidím, že mají děti z hokeje radost. Také, když vidím na začátku sezóny, že něco nezvládali a po nějaké chvíli už to dělají automaticky, správně technicky a prostě to umí.

Věnuješ se základně. Lze ve věku těchto dětí poznat talent?
Myslím, že ne. V tomhle věku je to brzo.

Jaké máš trenérské cíle?
Nejsem nějak ambiciózní, nepotřebuju trénovat nároďák. Rád zůstanu celý svůj hokejový život na Baníku, takže vždy budu rád, když nějaký můj svěřenec se někam dostane a pak třeba v dospělosti přijde a řekne "byl jsi super trenér, vždy jsem se na trénink těšil a bavilo mě to".

Současná situace moc nepřeje sportu, jak pauzy tráví základna?
To mě strašně mrzí, furt jsem dostával zprávy, jak se dětičky těší na led a bohužel jsem s tím nemohl nic udělat. Na chvíli jsme se na led dostali a už je to zase zavřené. Takže budeme pokračovat v online trénování. Vždy za pomocí mých asistentů někdo natočíme video s nějakým tréninkem a formou soutěže děti trénují např. pošlu video s tréninkem s florbalovou holí a míčkem, kde děti musí zvládnout driblink, vedení míčku okolo překážek, nějakou fintu či kličku a pak mi takové video pošlou a já vyhodnotím vítěze. Hrajeme třeba o baníkovskou lahev, pytlík bonbonů atd. Musím říct, že plno videí se povedlo, a dokonce i rodiče si pochvalují natáčení. Někdy jsou to prý nervy, ale nakonec je z toho zážitek a video poslouží i jako vzpomínka.

V základně se děti učí především bruslit. Může být vynucená dlouhá pauza bez ledu velkým problémem pro rozvoj těchto dětí?
Bohužel se bojím, že ano. Děti potřebují být na ledě, bruslit, padat, zvedat se, přece tím tréninkem se vše naučí, získají nějakou automatiku a rozvíjí se. 

V Baníku nějakou dobu již působíš, tak co říkáš progresu, který klub za poslední dobu udělal?
Je to super, jak to najednou všechno jde a dřív to nešlo (s úsměvem). Určitě je toho ještě hodně, co se musí udělat, ale opravdu klobouk dolů před tím, co všechno už se udělalo. Občas už si ani nevzpomínám co a jak kde vypadalo.

Mottem Baníku je: Baník nejen hokej. Co osobně za tím vidíš ty?
Že na Baníku se snažíme vychovat nejen dobrý hokejisty, ale zároveň i dobrý lidi.

Jsi i kontaktní osobou pro nábory. Co bys vzkázal dětem, kteří váhají nad tím, jestli hrát hokej?

Vzkázal bych, ať vůbec neváhají a přijdou si hokej vyzkoušet. Výstroj nebo jiné části jim můžeme zapůjčit. Hokej není tak drahý, jak si někteří myslí. Je to super sport, získáte tu plno kamarádů a dobré návyky. Stačí se mi ozvat (riha@hcsokolov.cz) a domluvíme se. 

A co bys vzkázal svým svěřencům před další pauzou?
Aby trénovali doma všechno, co posíláme. Aby se hýbali a neseděli jen tabletů, telefonů a počítačů.

Čekají nás Vánoce, myslíš, že bude Ježíšek k dětem z Baníku štědrý?
To je snad jasný ne (se smíchem)? Určitě plno dětí dostane od Ježíška hokejky, brusle a další části výstroje.

Brzy se letopočet přehoupne do roku 2021, jaké máš do něj přání?
Hlavně pevné zdravíčko pro všechny a abychom mohli konečně zase trénovat, hrát a dělat, co nás baví.

Děkuji za rozhovor.
Také děkuji.

Jak se mládež během podzimní přestávky připravovala, to se můžete podívat v následujícím videu.