Tomáš Závorka: Za chyby nikomu nenadávám

Na svém kontě má přes 200 zápasů v extralize. Devět let chytal za karlovarskou Energii, které v sezoně 2017-18 významně pomohl s návratem do elitní české soutěže. O rok později hrál klíčovou roli také při postupu Baníku do Chance ligy. Nyní se Tomáš Závorka věnuje brankářským nadějím v Sokolově.

Tomáši, když se dnes ohlédneš za svou kariérou, jsi sám se sebou spokojený?

Určitě nejsem nespokojený, ale vím, že jsem se mohl dostat dál a ne vždy jsem tomu dával vše, co jsem mohl. Spoustu věcí bych dnes samozřejmě udělal jinak, ať už v přístupu k tréninkům a přípravy na zápasy, tak i co se týče řešení některých situací v rámci mezilidských vztahů, ale takhle to hodnotí s odstupem času asi většina lidí.

Ptám se proto, že vím, že jsi velký puntičkář a perfekcionista. Je to tak?

Puntičkář jsem velký. Ve spoustě věcí, co se chytání týče, mi to hodně pomohlo a vím, že bez toho puntičkářství bych se do extraligy nikdy nepodíval. Na druhou stranu mě to hodně často i svazovalo a nebyl jsem schopný si hokej užívat a bavit se jím tak, jak bych si přál.

Někdy se musím hodně hlídat, abych svoje svěřence nepřehltil mini detaily a nebyli ze mě spíš unavení, ale zároveň se jim tím snažím ukázat, jak se dá o chytání přemýšlet a jaké věci jsou schopni profesionální brankáři řešit. Kluci pak vidí, že mají velký prostor pro zlepšení.

Máš nějakou vzpomínku nebo třeba celou sezonu, na kterou vzpomínáš nejradši?

Situací, na které rád vzpomínám, je spousta, ale největší zážitek byly asi následné oslavy v Sokolově a euforie po postupu do 1. ligy. Jen mě mrzí, že ten poslední postupový zápas byl takový rozporuplný. Přál jsem si, abychom hráli ještě jeden zápas v Sokolově a postup potvrdili doma. Odchytat svůj poslední zápas v kariéře doma v Sokolově a navíc s postupem, to by byla paráda.

Dostal ses dokonce do reprezentačního výběru. I když sis nakonec start za národní tým nepřipsal, jak vzpomínáš na tuhle zkušenost?

Moje funkce byla na srazu před MS spíš tréninková. Asi se moc nepočítalo, že bych mohl do nějakého přípravného zápasu nastoupit. Dvakrát jsem plnil roli náhradníka, takže jsem měl aspoň tu čest obléknout dres národního týmu, i když jen na střídačce.

V kolika letech jsi začal hrát hokej? Bylo to od začátku v brance?

Na zimní stadion jsem začal docházet ještě v předškolním věku a vždycky se mi líbila brankářská výstroj, takže jsem se pořád cpal do brány i v hráčské výstroji. Ve 3. třídě jsem dostal první starou brankářskou výstroj z Baníku, která hrozně smrděla. Mně to ale nevadilo a dokonce jsem s ní i spal.

Začínal jsi s hokejem v Sokolově. V kolika letech a kdy jsi přestoupil do Karlových Varů?

Do Karlových Varů jsem přestoupil v 15 letech, abych doplnil brankářský tým v extralize dorostu. Formou střídavých startů jsem se ale neustále do Baníku vracel, takže jsem odchytal spoustu zápasů za dorost a juniory i tady u nás. Velkou zásluhu na mém přestupu měl pan Radek Škarda. Bez jeho pomoci bych se asi do extraligy dorostu nepodíval a otázka je, jak by se moje kariéra vyvíjela dál.

Nemrzí tě, že sis nikdy nevyzkoušel zahraniční angažmá? Bylo někdy na spadnutí?

Jednou jsem měl možnost po asi nejlepší sezóně, co se individuálního pohledu týče, odejít z Karlových Varů do KHL, kde se před sezónou objevilo pár volných míst. V Karlových Varech bylo kvůli tomu celkem dusno, když jsem s tou informací přišel. Nakonec z toho sešlo a po kratším jednání jsem zůstal. Shodou okolností to angažmá nakonec podepsal můj budoucí kolega Filip Novotný, kterého zastupovala stejná agentura jako mě. Po tom, co mi Filip vyprávěl, jsem rád, že z toho tenkrát sešlo a zůstal jsem doma.

Jinak to byl vždy jen takový šum, že by někde byl zájem, ale nic konkrétního na stole nebylo.

V průběhu sezony 2018-19 jsi z Energie přišel zpět do Baníku a kromě brankoviště áčka jsi rovnou obsadil i post trenéra mladých brankářů. Jak se tehdy ta domluva rodila?

Ohledně trénování gólmanů jsem byl v kontaktu s Karlem Mlejnkem delší dobu. Řešili jsme různé varianty, které by mohly nastat, ale původní plán byl, že bych nastoupil od další sezóny. Po mém rychlém konci z hodiny na hodinu ve Varech, dvouhodinovém ukončení hráčské kariery a následném návratu domů do branky Baníku jsem se hned pustil i do trénování mladých gólmanů.

Věděl jsi už dlouho před koncem kariéry, že bys chtěl pokračovat jako trenér nebo to bylo rychlé rozhodnutí během chvíle?

Více jsem o trénování začal přemýšlet, když mi bylo asi 24 let. V té době jsem trochu změnil přístup a celkový pohled na chytání. Neslo to ovoce, tak jsem si říkal, že by byla škoda to po skončení aktivní kariery nepředávat dalším gólmanům. Plánoval jsem to tedy delší dobu.

Jaké brankáře konkrétně v Baníku trénuješ?

Společně s Pavlem Csipkou mám na starosti celou mládež od základny až po juniory.

Co všechno máš na starosti? Chodíš i na zápasy, připravuješ rozbory?

S Pavlem máme rozdělenou práci tak, že Pavel se věnuje hlavně základům bruslení mimo brankoviště, které měl jako aktivní brankář na výborné úrovni a já řeším techniku chytání, bruslení v brankovišti a se staršími brankáři řešení herních situací.

Kolik času trávíš na zimáku?

Pokud nejsme v nějakém omezeném režimu, tak 6-8 hodin týdně.

Kromě hokeje chodíš i do práce, máš rodinu. Jak náročné je všechno skloubit dohromady?

Náročnější to samozřejmě je, ale s trenéry se vždy v pohodě domluvíme, na jaké tréninky dorazím i s ohledem na zaměstnání a hlavně rodinu. V práci mi také vychází vstříc, když je potřeba odejít dřív.

Jaké jsou rozdíly v tréninku dospělých a mladých brankářů?

U malých brankářů se snažíme rozvíjet hlavně šikovnost a pohybové dovednosti, na ledě i mimo led. Chytání je spíše spontánní bez nějakých velkých stylových úprav. Chceme po nich jen základní věci – sleduj kotouč, hokejka na ledě a v neposlední řadě, když dostanu gól, tak se nevztekám ani nebrečím, protože góly jsou součástí hry a budou padat vždy. 

Čím jsou starší, tím více pak dbáme na detaily a přesnost a takhle to postupně nabalujeme dle toho, jak a co kdo zvládá až do juniorského věku. U starších gólmanů se snažíme, aby si občas na svojí případnou chybu museli přijít i sami a nebáli se vyjádřit svůj názor a pohled na věc. U dospělých a zkušenějších gólmanů by měl být trenér brankářů už spíše pomocník a konzultant, se kterým může brankář probírat svoje slabiny a společně se snaží najít nějaké řešení. Od toho by se pak měly odvíjet i brankářské tréninky.

Jaké jsou podmínky pro trénink v Sokolově?

Podmínky na zimním stadionu a v celém areálu máme výborné, ale jsem toho názoru, že pokud mám chuť a zájem trénovat, tak si vždycky nějak poradím a nepotřebuji nablýskané stadiony ani tělocvičny.

Jak připravuješ tréninky? Kde hledáš inspiraci?

Nemám žádné osnovy, podle kterých bych si dělal plán tréninků na delší období. Většinou se snažím reagovat až na to, co jsem viděl na předchozích trénincích a co dělá brankářům největší problém. Na to se poté více zaměříme. 

Máme i brankářské skupiny na mobilech, kam klukům posílám videa herních situací a oni hledají chyby, které brankáři udělali. Tím si ověřím, jak o chytání přemýšlí a následně vím, jak složitě nebo jednoduše s nimi mohu komunikovat a co jsou schopni pobrat.

Jak se změnil trénink mladých brankářů od doby, kdy jsi ty sám začínal?

Tréninky brankářů se změnily hodně a je to dáno tím, že se během mé kariéry úplně změnil styl chytání a tomu se také přizpůsobila příprava mimo led a samozřejmě i na ledě.

V Baníku působí také Lukáš Mensator, tvůj velký kamarád a dříve spoluhráč z Energie. Řešíte trénink gólmanů někdy i spolu?

S Lukášem jsme v kontaktu a řešíme jak mládež, tak i brankáře A-týmu a to nejen tréninkovou náplň, ale i psychiku brankářů, komunikaci mezi trenéry a podobně. O těchto věcech jsme se hodně bavili už v době, kdy jsme byli ještě aktivní hráči a seděli jsme spolu každý den v kabině, takže teď v tom jen pokračujeme.

Máš nějaký osobní brankářský styl, který se snažíš svým svěřencům předat?

Každý má nějaký základ a my se snažíme ten brankářský styl přizpůsobit tomu danému brankáři, aby se v něm hlavně cítil pohodlně. Je velká chyba si vybrat jednoho brankáře jako vzor a toho kopírovat úplně ve všem.

Dříve se chytalo třemi styly - tzv. butterfly, stand-up nebo hybridním stylem, který kombinoval první dva. Jak se vlastně chytá dnes?

Když to řeknu hodně zjednodušeně, tak se dříve chytalo více postřehem a v kurzu byli menší a rychlí gólmani. Pak se to úplně otočilo a bodovali hlavně velcí brankáři s obrovskou výstrojí, kteří převážně vykrývali prostor a puky je spíš trefovaly. Dnes jsou nejlepší gólmani ti, kteří dokáží tyto dvě věci kombinovat.

V kolika letech se mladý brankář rozhoduje, který styl je pro něj ten pravý?

Problém je, že si většinou mladí gólmani vyberou jednoho brankáře a snaží se ho kopírovat, protože se jim to prostě líbí, aniž by věděli, jaké jsou výhody a nevýhody té dané techniky. Proto se s nimi snažíme o chytání i hodně mluvit, aby zjistili, že každý brankář má nakonec stejně svůj osobitý styl, ke kterému si musí dojít a nejde někoho stoprocentně kopírovat. Je to různé, ale mezi dvanáctým až čtrnáctým rokem by měl mít brankář základ, na kterém má své chytání postavené.

Existuje pořád něco jako „česká brankářská škola“?

Brankáře máme pořád výborné, ale není nic speciálního, co by nás odlišovalo od ostatních, takže podle mě neexistuje.

Jak probíhá klasický brankářský trénink?

Pokud mají brankáři speciální trénink s Pavlem, tak skoro celou hodinu bruslí mimo brankoviště a bez střelby.Já docházím do týmových tréninků, kde máme většinou 20 minut prostor na brankářský trénink a poté se společně připojíme k týmovému tréninku, aby si kluci mohli vyzkoušet věci, které se naučili i v herních situacích.

Kolik máš momentálně v Baníku svěřenců?

Je to cca 15 brankářů. U nejmenších kategorií někteří brankáři střídají hráčskou a brankářskou výstroj a někdy si to vyzkouší někdo jen ze zvědavosti, což rozhodně vítám.

Jak jsi spokojený s prací mladých brankářů? Mají zápal, poslouchají tě, pracují poctivě? Jsi trenér kliďas nebo nemáš problém zvýšit hlas?

Jsem trenér kliďas. Chci, aby to se mnou brankáře bavilo a aby se cítili v pohodě a ne ve stresu z toho, že se jim něco nepovede a že na ně někdo bude kvůli tomu křičet. Zvyšuji hlas jen v případě, když někdo nedává pozor, nebo na to evidentně kašle, což se stává výjimečně. Za chyby a nepovedené věci rozhodně nikomu nenadávám.

Kromě fyzické stránky je pro brankáře velice důležitá také psychická pohoda. Pracuješ s kluky i v téhle rovině?

Hodně se s Pavlem snažíme pracovat i na této věci. Podle mě je to hlavně u malých brankářů hodně podceňované téma. Málokdo totiž chápe, co se brankářům honí v hlavě před zápasem a jaké pocity zažívá po obdrženém gólu. Mluvíme o tom, že sport je v první řadě zábava a každého by to mělo v první řadě bavit a ne, aby byl už před zápasem ve stresu. Často říkám klukům svoje historky i historky mých kolegů, jak jsme se před zápasy cítili a často vidím, že se klukům trochu uleví, že v tom nejsou sami a podobné pocity zažívá hodně brankářů.

Nyní se nehraje, už minulá sezona skončila předčasně. Jak je těžké pro kluky trénovat, ale nehrát zápasy?

Hráči se vždy během týdne připravují směrem k nějakému vrcholu, a když neví, jestli ten vrchol vůbec bude a kdy bude případně další možnost si zahrát zápas, tak je to asi s motivací dost složité. Rozhodně to musí být jak pro mladé, tak i dospělé profíky hodně nepříjemné.

Když se budeme bavit o hraní mistrovských zápasů bez diváků, tak já jsem naštěstí takovou situaci jako hráč nikdy nezažil. Jednou jsem v Mostě chytal tréninkový zápas bez diváků a bylo to hodně divné.

Jak může brankář doma trénovat, aby nevypadl z rytmu?

Je to hodně složité. Máme sice spoustu tréninkového materiálu k tréninku mimo led, ale pohyb na ledě se těžko něčím nahrazuje. Co se týče malých brankářů, tak by měli hodně trénovat s tenisáky různé prohazování a žonglování a pokud má někdo možnost, tak hrát stolní tenis, který je výborný na postřeh. Důležité ale je, aby se všichni hlavně hýbali a neseděli jen u počítačů a mobilů.

Jak se ty sám udržuješ v kondici? Stoupneš si ještě občas na led nebo se udržuješ jinak?

Od té doby, co jsem skončil, jsem měl výstroj na sobě jen párkrát, ale pouze kvůli tréninkovým účelům. Určitě ne proto, že by mi chytání chybělo. Přiznám se, že se moc neudržuji. Občas si chodím zaběhat a chodíme na procházky se psem, jinak moc pohybu nemám.

Máš nějaké plány do budoucna? Chceš zůstat u mládeže nebo se posunout výš?

Z kolotoče profesionálního hokeje jsem byl upřímně hodně unavený a otrávený, i proto jsem skončil s aktivní kariérou celkem brzy. Zatím tedy nemám ambice se do toho kolotoče vracet v pozici trenéra, ale nevylučuji, že se to jednou může stát. Momentálně to mám nastavené tak, že nikde jinde než v Sokolově u mládeže bych působit nechtěl.

Doma máš dvouletou dcerku. Už má své brusle nebo hokejku?

Emička brusle zatím nemá, ale do budoucna bych byl rád, kdyby bruslit uměla. Místo hokejky zůstaneme raději u panenek a kočárků.

Díky za rozhovor!