Mládež v přípravě - trénink 7. třídy
Obratnost, ohebnost, reakce, koordinace pohybů… To bylo zaměření dalšího tréninku sedmé třídy.
Tréninková jednotka začala pro svěřence Radima Zbránka pozvolna. Hráči utvořili dvojice a pomocí dlaní si mezi sebou pinkali tenisový míček. Postupně však trenér přidával další cvičení s tenisákem a zároveň dvojice mezi sebou soutěžila. Poražení z dovedností si pak museli přidat v podobě kliků a dřepů. A protože minisoubojů proběhlo spoustu, každý hráč si tak na úvod tréninků dostatečně zacvičil, zahřál se a vzhledem k tomu, že vše probíhalo formou hry, tak si to možná ani neuvědomil.
Pak přišla pro hokejisty možná trochu neoblíbená činnost. Trenér Radim Zbránek vzal svůj tým na přilehlý trávník a začala chvilka gymnastických prvků. Zatímco kotouly sedmáci ještě zvládali, u ostatních cvičení již byly znát určité rezervy. Trenér však svým svěřencům vždy ukázal, jak má vypadat správné provedení cviků a opravoval chyby. Nechyběly však i poměrné komické chvíle, a to především u kotoulů dvojic.
Další cvičení již bylo zaměřeno na pohyb na malém prostoru a spolupráci dvojic. I toto dětem během lockdownu chybělo. „Zvykáme si na spolupráci. Když jsme byli doma, tak jsme spolu nic dělat nemohli,“ vrací se k uplynulým měsícům Jiří Lexa, jeden ze svěřenců Radima Zbránka. Ve hře tak byly znovu tenisové míčky, které si mezi sebou hráči pomocí rukou přihrávali, nejprve bez obránce, později s ním. Po ukončení cvičení však žáky nečekal odpočinek, ale žebříky a v něm cvičení na koordinaci a frekvenci pohybů. Teprve po absolvování žebříků mohli hráči sedmé třídy na pár vteřin odpočinout. A aby toho nebylo málo, i při cvičení proti obráncům se soutěžilo. Dle úspěšnosti obránci a útočníci dělali další kliky a dřepy. Opět tak vše probíhalo formou hry. A to děti baví v současné době nejvíce. V tom se shodují jak Jiří Lexa, tak Matouš Sipl. Prvně jmenovaného baví na tréninkách i běh, Matouš pak upřednostňuje především cvičení.
Žáci jsou většinu tréninku v pohybu a prostojů je jen minimum. Po krátkém občerstvení se mladí hokejisté řadí na čáru a následují série cviků sice v zábavném, ale náročném provedení. Zde se již projevuje, kdo během pandemie poctivě trénoval. Přesto všichni cvičení absolvují bez úlev a za čáru se během sérií dostávají. „Tréninky jsou dobré, ale dost náročné,“ říká i směrem k těmto cvičením Matouš Sipl. To Jiří Lexa si trochu zadělává na problémy do dalších dní, neboť by chtěl tréninky ještě zintenzivnit. „Některé tréninky jsou opravdu náročné,“ souhlasí se svým spoluhráčem, ale vzápětí dodává. „Nějaké tréninky ale ujdou. Myslím si, že bychom mohli někdy i přidat,“. Trenér Radim Zbránek tomuto požadavku v dalších trénincích zcela jistě rád vyhoví.
Následně se již všichni hráči těší na závěrečný fotbálek. Ale trenér své svěřence trochu zklame, neboť do náplně tréninkové jednotky vkládá basketbal a nohejbal. Poté hráčům i vysvětluje proč tak činí, a i svým pohledem vysvětluje, proč jsou tyto sporty bližší hokeji než nejrozšířenější hra na planetě. Avšak i odhad, v dnešním případ na míč, který děti v nohejbalu uplatňují, má svůj důvod a v sezoně se pak bude hráčům hodit.
Dnešní trénink sedmé třídy nebyl ani tak zaměřen na kondici, ale spíše na koordinaci pohybů, obratnost a ohebnost těla. Práce s tenisákem je pak i na postřeh, reakci, ale i na jemnou motoriku pohybu. U některých cvičení si pak hokejisté ani neuvědomují, co vše trénují, neboť tentokrát byl trénink veden formou her. Surová dřina bude na pořadu dne zase v jiném termínu.
Největším kladem však je, že žáci po několika měsících mnohou trénovat společně, jako tým, což potvrzuje i Matouš Sipl. „Na tréninky a své spoluhráče jsem se moc těšil.“
