Lukáši, nemůžu začít jinak. Ve 33 letech stojíš na lavičce Baníku, není to pro brankáře na konec aktivní kariéry ještě brzy?

Já si dávám asi pauzu (s úsměvem). Teď jsem sice dostal nabídku z Bayreuthu, že jsem tam mohl jít chytat, když Tomáš Vošvrda má nějaké zdravotní trable. Ale už jsem nechtěl vyskakovat z rozjetého vlaku a přeskakovat z místa na místo. Uvidíme, co bude příští rok. Ale teď jsem chtěl být tady především kvůli rodině, protože se mi už nechtělo nikam daleko moc trajdat. Což bylo loni. Ne sice, že bychom měli nějaké problémy, ale cítil jsem, že dlouhodobě by to nebylo to pravé ořechové. Proto jsem zůstal tady v blízkosti. Stejně mě ten konec jednou čeká, a jestli to mám o rok nebo o dva prodlužovat… Takže zatím to vypadá takhle.

V dresu Baníku jsi v mužích nastoupil pouze v sezoně 2001/2002 v playoff proti Kolínu, celkem ve třech zápasech. Spousta fanoušků by Tě ráda v dresu Sokolova znovu viděla. Je nějaká šance, že bys za Baník ještě nastoupil?

My máme výborné gólmany. Máme je jak fík. Takže vůbec nemá smysl o tom mluvit. Máme opravdu brankáře parádní a já doufám, že v té rozhodující fázi zabereme. Rozhodující část sezony nás ještě čeká. Všichni uděláme maximum pro to, aby se to povedlo. Ale znovu opakuji, gólmany máme výborný, takže nemá cenu o tom spekulovat.

V současné době jsi asistentem Michala Jägera. Jaká je Tvoje role v týmu a náplň práce?

Učím se, učím se každým dnem… Není to úplně švanda do toho takto naskočit. Nějaké zkušenosti ze hry mám, ale trenérské vůbec, takže jsem úplný zelenáč a každým dnem se učím. Na střídačce se občas snažím něco poradit, ale je toho dá se říct minimum. Spíš komunikuji především s gólmany. Tam si troufnu tvrdit, že vím, o co jde. Klukům rád pomůžu a i na těch trénincích nám trenér nechá 15-20 minut, kdy můžeme pracovat spolu, a to je asi moje hlavní náplň, proč jsem tady.

Jak bys své svěřence v A-týmu popsal?

Hrouda s námi ještě chytával, když jsem byl s Lukášem Sáblíkem ve dvojici, tak Péťa s námi byl v týmu, takže se dá říct, že se s ním znám nejvíc. Ale na druhou stranu s Davidem Fečíkem se teď poslední dobou vídáme hodně. Takže oba dva si myslím, že znám velmi dobře. Dominika Šmídla jsem poznal až tady v srpnu ze začátku sezony. Myslím, že všichni tři nemají mezi sebou žádný problém a to je asi to to nejdůležitější. Zdravá konkurence je dobrá, ale nesmí to být tak, že gólmani mezi sebou válčí a ani se třeba nepozdraví. To by určitě nedělalo dobrotu. Naštěstí nám to tady vychází dobře a myslím si, že ani nehrozí, že by se mohli nějak rozkmotřit. Není důvod.

Máš bohaté zkušenosti s extraligou, první ligou, prošel jsi národním týmem, takže můžeš porovnávat. Jakou má druhá liga úroveň?

Úroveň soutěže je slušná a mile mě překvapila. Tím, že se první liga uzavřela, tak hráči jako Kubinčák, Kolář, Píša v Trutnově, nebo u nás David Hruška či Petr Přindiš, kluci co hráli výš, byli třeba na hraně extraligy a první ligy, tak se vrátili takhle domů nebo do mančaftů, kde jim dali dobré podmínky. A tihle kluci tu úroveň ligy pozvedli. Navíc tu jsou slušní gólmani, z první ligy týmy pouští hodně hráčů na střídavé starty, což jedině tu soutěž obohatí. Jen škoda toho Mostu, že to takhle dopadlo. Ubyly nějaké zápasy a mančafty ze spodku tabulky, neříkám, že nemají o co hrát, ale už jsou v podstatě zachráněni. Takže to je asi jediná malá kaňka. Ale myslím, že ty mužstva seshora vypadají velmi dobře a rozhodující část ještě přijde.

V předchozích klubech jsi i poznal spoustu kvalitních spoluhráčů. Nezkoušel jsi přetáhnout někoho na Baník?

Zkoušel. Nebudu je zmiňovat, protože to nakonec nedopadlo. Ale s některými kluky jsem v kontaktu byl, ale bohužel to nevyšlo a šli do jiných týmů. Ale myslím, že to máme poskládaný dobře a já doufám, že budeme hrát co nejdéle.

Za sebou máš bohatou kariéru. Na co nejraději vzpomínáš?

Určitě to jsou ta dvě finále s Karlovými Vary v roce 2008 a 2009. Rok 2009 byl pro mě takovým tím rokem, kdy Ti vyjde naprosto všechno, na co sáhneš. Tak to v životě chodí a bohužel to je i naopak, když se Ti nedaří. V roce 2009 jsme v základní části hráli slušně, pak jsme prolétli playoff. Ve čtvrtfinále se nám narodil první syn, takže doopravdy na co jsem sáhnul, to nám vycházelo. A korunované to bylo tím, že jsem se mrknul i na mistrovství světa, kdy jsem pak měl možnost dělat náhradníka Kubovi Štěpánkovi, takže to byl pro mě největší zážitek a vrchol kariéry.

Byl jsi draftovaný Vancouverem Canucks. Jak daleko nebo blízko byla tehdy NHL?

Na svoji výšku jsem nebyl úplně špatně draftovaný, kdy jsem byl vybrán ve třetím kole, dohromady na 83. místě, což být ve stovce na světě asi není špatný. Jeden rok jsem byl v nováčkovském kempu, druhý rok jsem se podíval i do kempu hlavního, kdy jsem tam s hráči NHL strávil měsíc, což bylo skvělé. Ale dál už jsem se nedostal. Odchytal jsem dvě sezony v Ottawě v juniorce, měl jsem tam přes 120 zápasů, takže jsem nechytal málo. I dobře jsme hráli. První rok jsme byli ve finále ligy, což se tam docela cení. Ale po sezoně byla výluka v NHL a všichni se vraceli do Evropy. Ale v tomto případě si žádné alibi nedělám. Nikdy jsem neviděl žádný návrh nějaké nováčkovské smlouvy, takže od začátku se to pro mě bohužel nevyvíjelo nejlépe. A ještě tou výlukou, kdy všichni šli hrát do Evropy, tak se to pro mě de facto uzavřelo.

Jaké to je pro kluka ze Sokolova, když stojí na modré čáře, má na sobě ten nejcennější dres a poslouchá hymnu?

My máme to štěstí, že nás je odsud více, komu se to povedlo. Já jsem loni měl to štěstí hrát s Radkem Dudou, poznat ho víc. A ne nadarmo se říká, že ti nejlepší hráči pocházejí z těch nejmenších klubů. Tím neříkám, že je to pravidlem, ale stává se to a také rozhodně Sokolov neřadím mezi ty nejmenší, to v žádném případě. Měl jsem to štěstí, že jsem ve starších žácích přešel do Karlových Varů, kde pak časem byla extraliga dorostu, juniorů. Měl jsem tedy možnost hrát tu nejlepší soutěž v republice, dostat se do nároďáku a pak už to na sebe navazovalo. Začal jsem tady pod vedením mého táty, který také chytal, a postupně jsem se prokousával, pak přešel do Varů, kde byla extraligová soutěž, takže asi bylo automatický, že lepší hráči tam přecházeli. Dostal jsem se do juniorského nároďáku, což byl další krok k tomu úspěchu. Pak se mi povedlo mistrovství do 18 let, kdy jsem byl vyhlášen nejlepším brankářem, my byli bronzoví, takže to bylo dobrý. Za A-tým mám asi 9 startů za národní tým. Když jsme hráli ve Varech, tak se otevírala hala a shodou okolností jsme ten turnaj i vyhráli. Tam jsem odchytal dva zápasy, jestli se nepletu, tak jsme vyhráli 2:0 s Finama, což bylo skvělý. To jsou výborný zážitky. Vyhrát ve Varech, s Finy, s čistým kontem, to je prostě parádní.

V Sokolově hokejově vyrostli například i Tomáš Vokoun – světová hvězda, Tomáš Závorka, Vladislav Habal, ty, všechno gólmani, kteří se dostali do extraligy, v případě Tomáše Vokouna i dál. Čím si to vysvětluješ, že Sokolov vychoval takto kvalitní gólmany.

Tohle už nemůže být náhoda. Je dobře, že se to tady takto dlouhodobě dobře dělá. Já osobně jsem velmi spokojen s Pavlem Csipkou. Myslím, že i osobně si velmi rozumíme. A on je jeden z těch trenérů, u kterých si dokážu představit, že bych mu klidně svěřil i svého syna, toho mladšího, který také chytá. Líbí se mi jeho práce, umí to s dětma, je to výborný trenér a já jsem nadšený ze spolupráce s ním. Spolu i trénujeme mladší kluky a můj syn si ho nemůže vynachválit. Vždycky, když řeknu, že jedu za „Čibou“ na trénink, tak jede hned se mnou. Takže je tu další následovník těch dobrých trenérů gólmanů…

Co bys malým gólmanům vzkázal, ať už těm sokolovským nebo z jiných klubů?

Hlavně, aby se tím bavili. Já vím, že to je takové klišé, říká se to pořád dokola. Ale když to ty děti nebude bavit a budou sem chodit z nějakého donucení, tak to není to pravé ořechové. A aby si hráli. Na druhou stranu nemá cenu to úplně hrotit, aby byli sedmkrát týdně na ledě. To je ta druhá strana mince, že si to mohou tak znechutit, že je to ve 12-13 letech už nebude bavit. Takže, když jsou na tom ledě, tak ať to odmakají na sto procent, tu hodinu, což si myslím, že zvládnou se soustředit. A také aby se snažili využívat co nejvíce všech dalších doplňkových sportů, ať už je to tenis, fotbal, atletika… Což si myslím, že v dnešní době to je věc, která nejvíce chybí. Bohužel dnes sociální sítě a počítače převládají nad takovým tím přirozeným pohybem, kdy děti práskly doma s aktovkou a šly na hřiště. Takže pokud to jde, aby hráli tenis, fotbal atd. a nezaměřovali se jen na jednu věc jako je hokej.

V sobotu 30. 12. 2017 nás čeká charitativní utkání proti Energii Karlovy Vary. Pro diváky bude zápas velmi atraktivní, na co bys fanoušky pozval?

Já myslím, že to není každý den se přijít podívat na…, chtěl jsem říct extraligový mančaft. Bohužel extraligoví už nejsou, přesto si myslím, že na první ligu mají velice nadstandartní mančaft. A mají velkou šanci postoupit zpátky. Takže nechci říkat, že to bude vrchol sezony, protože doufám, že vrchol přijde v playoff. Ale na druhou stranu, kdy jindy mají lidi možnost se podívat na takové hráče, nebude to zas tak často. Já doufám, že přijdou ve velkém počtu. A hlavně je to pro dobro věci. A charitativní projekty by se měly podporovat. Takže doufám, že nás přijde co nejvíce a vybere se co nejvíce peněz.

V současné době Baník okupuje přední příčky, čeká nás play-off. Jaké budou cíle?

Ty nejvyšší. Nemůžeme si dávat za cíl postoupit třeba přes čtvrtfinále. Na druhou stranu nemůžeme tady vyhlašovat nějaké megalomanské cíle. Musíme být realisti, ale myslím, že sezona se zatím vyvíjí dobře a kádr máme slušný. Když budeme makat a bude se nám dařit, tak si myslím, že by se to mohlo povést a sezona mohla být úspěšná. Uvidíme, na jaké soupeře potom narazíme a v jakém budeme zdravotním stavu jako mančaft. Ale máme to poskládané dobře a klukům věřím, že máme na to se poprat o ty cíle nejvyšší.

Poslední otázka. Blíží se Vánoce, přijde nový rok. Co by Lukáš Mensator fanouškům do něj popřál?

Zase to bude klišé, ale přeji především zdraví. Spousta z nás si vůbec neuvědomuje, co v této větě vůbec říkáme. Uvědomujeme si to až ve chvílích, kdy nám teče do bot a někdo kolem nás ty zdravotní problémy má. Takže do nového roku to zdraví, štěstí a ať se hokejem baví. Myslím si, že v Sokolově nejsou špatné sporty, ať už fotbal nebo hokej tu není na špatné úrovni… A přeji si, ať nás fandové podpoří v co největším počtu. Jak my, tak Vary, oba mančafty v kraji máme letos velmi slušně našlápnuto a bylo by fajn, kdyby se lidi mohli bavit hokejem, tak aby se mohlo postoupit v obou ligách. Což by bylo skvělé. Takže ať lidi chodí na hokej, baví se co nejvíce a mají z toho radost.

Děkuji za rozhovor.

Děkuji i já