Petře, vítej zpět v Sokolově. Starší fanoušci si Tě jistě budou pamatovat jako talentovaného hráče, pak jsi odešel na VŠ a do Sokolova jsi přijížděl jako soupeř?

Ano je to tak. Při škole jsem hrál II. ligu za Teplice a Roudnici, nějakou dobu jsem pak ještě trénoval v Litoměřicích, které ale tehdy postupovaly do první ligy, takže dostat se tam do sestavy bylo pro mě velmi těžké. Posléze jsem 8 let působil jako trenér v Karlových Varech.

Jelikož tvůj táta Petr Neč st. je známý trenér, tato otázka zřejmě musí padnout. Jak moc Tě ovlivnil, že se věnuješ také trénování?

Vliv táty je zřejmý. Byť je téměř všemi svými svěřenci velmi oblíben, já jsem to měl pod tátou dost těžké a bez nadsázky by se dalo říct, že jsem měl i mimo led téměř vojenský režim. Na jednu stranu člověka to zocelí, určitě jsem si z táty vzal ty dobré věci, ale zároveň přesně vím, čemu se chci při trénování vyhnout.

Jak ses ocitl v Karlových Varech?

Víceméně náhodně. Po ukončení vysoké školy jsem chtěl zůstat v Ústí nad Labem. Táta jednal o angažmá v Karlových Varech s Jiřím Ryžukem, který následně oslovil mojí osobu, a domluvili jsme se.

Jak dlouho a u kterých kategoriích jsi působil?

V Karlových Varech jsem trénoval 8 let tj. od píky - od základny až po sedmou třídu. (Poznámka redakce: mimo jiné Petr také působil u krajských družstev VTM).

Toto angažmá Ti určitě dalo mnoho zkušeností a poznal jsi spoustu kolegů, vyzdvihl bys někoho?

Ano, zkušeností jsem načerpal dost a i kolegů jsem poznal také hodně. Jednu osobnost bych přesto rád vyzdvihl a to Zdeňka Nováka, tedy především jeho naprosto oddaný a profesionální přístup, a Jiřího Ryžuka ml., který mě uvedl do reality v tom smyslu, že být bývalým hráčem samo o sobě neznamená být kvalitním trenérem. Obzvláště, pokud jste hokejově vyrůstali na přelomu století, kdy nám především v práci s mládeží zcela ujel vlak. (poznámka redakce - Zdeněk Novák působí v Olomouci a píše metodické materiály i pro ČSHL).

Zatímco třeba tvůj táta nebo spousta tvých kolegů je tzv. "stará škola" ty jsi mladý, progresivní trenér?

Dalo by se to tak obecně říci. Samozřejmě sleduji moderní trendy, stále se vzdělávám. Přičemž, ale neznamená, že vše nové je dobré.

Jaký jsi trenér ke svým svěřencům?

Dávám přednost spíše kamarádskému vztahu, musí tam být oboustranná důvěra a samozřejmě požaduji 100% nasazení od všech hráčů.

Jaké máš cíle v dlouhodobém či středně dobém horizontu?

Optimalizovat počet dětí, pokud možno hrát žákovskou ligu po třídách a vychovávat v Sokolově opět hráče pro velký seniorský hokej (tj. Extraliga, reprezentace atd.), a to systematicky a v mnohem větším množství, než jak tomu bylo v Sokolově v předešlé době.

Jaký obsah a potažmo cíl má vaše letní příprava?

Cíl je jednoznačný, návaznost na led, zvyšování kondice formou her, co nejvíce se přiblížit zápasovému střídání. Zaměřujeme se mimo jiné na odraz, kolečkové brusle, práci na střelnici. A jako motivaci máme pro kluky celosezónní bodovací soutěž, která zahrnuje v sobě spoustu faktorů - výsledky ve škole, docházka, testy, přístup k tréninkům apod.

Co očekáváš od spolupráce se zkušeným matadorem Tomášem Anderlem?

Na spolupráci s Tomášem se velmi těším. Byť se asi na všem úplně neshodneme, Tomáše si vážím jako velmi dobrého a zkušeného hráče a následně zkušeného trenéra, který má díky své dlouhé a bohaté herní kariéře jednu velmi cennou devízu, a to schopnost vidět při utkáních spoustu herních i systémových detailů či maličkostí, které mohou rozhodovat v daném momentu, a já si jich nemusím vždy všimnout. Takže jsem rád, že budeme spolupracovat.

Jaký je rozdíl, co můžeš zatím porovnat s tvým předešlým působištěm?

Obecně řečeno ten rozdíl není tak obrovský, jak by lidé mohli na první pohled čekat. Samozřejmě, nejde to srovnávat v tom smyslu, že Vary mají dvě ledové plochy, daleko více zaměstnanců a lidí kolem jednotlivých družstev atd. Na druhou stranu perfektní věc je střelnice v areálu Baníku a tomu zas nemůžou konkurovat Vary. Navíc celý areál Baníku je naprosto super, takové možnosti sportovního vyžití s volným přístupem pro děti okolo stadionu ve Varech nejsou.

A poslední otázka, co Tě vedlo k návratu do Sokolova?

Důvody osobní (dvě malé děti, navíc Petr vykonává náročné povolání učitele - pozn. redakce) a zejména vize a přístup lidí zde v klubu. Především se těším na práci s Petrem Holejšovkým, se kterým jsem spolupracoval při akcích VTM, a navíc zde bude působit nově příchozí manažer Karel Mlejnek, jehož jméno je samo o sobě zárukou naprosté profesionality a posunu oddílu ve všech sportovních i manažerských aspektech. Znám Karla natolik dlouho, abych si za tímto tvrzením mohl stát. Rozhodně do Sokolova nejdu s nějakým despektem. Naopak se těším na nové výzvy a úspěchy.

Díky za rozhovor.