Karel Makovec - 50 let s hokejem, 2. část

Druhá část rozhovoru s Karlem Makovcem, kterého v letošním roce čekají dva důležité milníky - 50 let od začátku jeho hokejové kariéry a 30 let nepřetržité práce v zákulisí hokeje jako funkcionář. Vyzkoušel si snad všechny hokejové role od maséra, přes trenéra až po sekretáře klubu, kterým je v Baníku dodnes.

Sokolov pak jak na houpačce střídal lepší sezóny s horšími, přesto jsi sem dokázal přivést hráče přesahující rozměr druhé ligy, například Petra Ficala, Vratislava Hřebena, Petra Mainera a další. Jak jsi to dokázal, jak na tyto hráče vzpomínáš?

Tak Petr Fical k nám chodil v rámci střídavých startů z karlovarské juniorky díky spolupráci s tehdejším trenérem Miki Antoníkem. Vráťa Hřeben neměl zrovna po ukončení angažmá v Jindřichově Hradci do čeho píchnout, docela rychle jsme se domluvili a myslím, že si své tady tenkrát určitě odvedl. Péťa Mainer už za Sokolov hrál předtím 1. ligu jako junior se střídavým startem z Plzně, byli jsme v takovém občasném spojení. No a v době, kdy tady trénoval Miroslav Klapáč, tak ten přišel s tím, že Mainy je momentálně volný. Zavolali jsme si a domluva byla na světě.

I když postupem doby klesla výkonnost mládeže, velmi dobře se dokázali do A-týmu etablovat mladíci David Zucker a Martin Zaťovič, což jim velmi pomohlo v jejich další kariéře.

To bylo právě v rámci výše uvedené spolupráce s juniorkou Karlových Varů. Vzpomínám si na úžasnou pokoru Martina Zaťoviče, vždy když mohl, tak přijel hrát za Baník a rozhodl i několik důležitých utkání.

V roce 2000, kdy Sokolov zrovna výsledkově nijak nezářil, dokázal jsi získat pro spolupráci slavné hokejové jméno Mike Gartner z NHL. Mohl bys tuto akci popsat, o co šlo?

To je na trochu delší povídání. Takže zkráceně – začátkem roku organizovali přátelé z CHMI ukázkový trénink na našem zimním stadionu. Myslím, že Petr Neč st. mě upozornil, že budou určitě vědět o novém programu NHLPA „Goals and Dreams“. Tak jsem se zeptal, a protože byl v šatně přítomen zrovna přímo ředitel HMI pan Don Liesemer s dcerou Christy, informovali nás podrobněji o tomto programu a poradili nám, jak bychom mohli postupovat. Program byl pro podporu malých klubů v Kanadě, ale rovněž ve Finsku, Rusku a Švédsku. Moc nám v tom pomohl tenkrát Radek Sebján, který naše písemnosti nechal přeložit a vždy je odeslal elektronicky do zámoří. No a pak jsme už jen čekali, co se z toho vyvine. Někdy v polovině roku jsme se dověděli, že naše žádost byla úspěšná, a že NHLPA podpoří náš klub 70 hráčskými a 5 brankářskými výstrojemi. Co bylo ale úžasné, bylo nám oznámeno, že nám je přiletí předat ředitel asociace NHLPA Mike Gartner, v tu dobu historicky pátý nejlepší střelec NHL, a manažer asociace David Smith, bývalý hráč New York Rangers. No a jestli si to dobře pamatuji, tak 22. listopadu nám to bylo vše v sokolovském zámečku za účasti vrcholných představitelů města předáno. Mike Gartner poté v podvečer vedl bruslařský trénink sokolovských žáků. Moc hezká vzpomínka, byli jsme asi první v Česku, kdo splnil parametry pro tuto výpomoc a byl úspěšný. Ani se mi nechce věřit, že už to je 20 let.

Ačkoliv Sokolov působil ve 2. lize, odehrála se tu dva roky po sobě dvě extraligová utkání Karlovy Vary - Sparta Praha a Karlovy Vary - Slavia Praha (tehdy i s Davidem Hruškou) před parádními návštěvami. Jak bylo náročné toto zorganizovat, aby byly splněny veškeré potřebné parametry?

Tato dvě utkání byla odehrána hlavně na přání tehdy našeho společného generálního partnera – Sokolovské uhelné a.s. Organizačně to bylo víceméně na funkcionářích HC Energie, my jsme dali k dispozici naše prostory a vypomohli jsme v dalším potřebném. Návštěvy na obou těchto akcích byly opravdu parádní.

Další velkou zajímavostí byl také Zepter (Tipsport) Cup (český pohár), který se však na rozdíl od fotbalového prostředí ani po několika letech neuchytil. Nicméně Sokolov v něm dosáhl velmi solidních výsledků, dvě utkání doma s Chomutovem s vyrovnanou bilancí jedné výhry a jedné porážky a pak hlavně zápas s extraligovou Škodou Plzeň, které se bohužel kvůli rekonstrukci ledové plochy odehrálo v Karlových Varech.

Ano, vzpomínám, v prvním kole jsme vyhráli v Klášterci 6:1, ve druhém jsme v úžasném utkání porazili doma Chomutov 5:4. Ve čtvrtfinále jsme museli hrát proti Plzni v Karlových Varech, protože na tento brzký srpnový termín nebyl ještě po rekonstrukci ledové plochy zimák v Sokolově připraven. Ale utkání bylo celkem povedené, přišlo poměrně dost lidí. Výsledek ale dle očekávání, prohra 1:10.

Zažil jsi za svou éru také několik rekonstrukcí zimního stadionu. Nejvýznamnější byla rekonstrukce střechy, přičemž klub přišel na sezónu a kousek o led a musel, včetně mládeže, hrát na okolních stadionech. „A“ tým hrál v KV Aréně? Díky dobré spolupráci s ostatními oddíly a dobré práci zaměstnanců klubu vše proběhlo bez větších problémů, i když řídit vše ze staré kabiny č. 4 byl celkem oříšek, že?

Ano, ale jako při všech těchto úpravách je v případě potřeby nutno se uskromnit a nějak to zvládnout. Myslím, že jsme to vždy celkem dobře zvládli a navzájem si vyšli vstříc. A město se nám vždy snažilo vypomoci i finančně, vědomo si našich zvýšených finančních nákladů. Dobře v tomto smyslu spolupracovaly i ostatní kluby v kraji.

Hokeji se věnoval také tvůj syn David, který úspěšně absolvoval univerzitu ve Velké Británii. Nyní se ale zabývá profesně něčím jiným a je zpět v ČR.

David věděl, že z něj žádný Jágr nebude, a tak si to naplánoval, tak jak jsi uvedl v otázce. Měl jsem z toho trochu strach, ale nakonec to proběhlo dobře a promoval na University Derby. Myslel jsem, že zůstane v zahraničí, je ale zpět v Sokolově a pracuje u mého bratra Luďka v počítačové firmě.

V Sokolově si zahrála také stará garda české reprezentace proti Baníku, za účasti třeba legendy Ericha Kühnhackela.

To byla opravdu vydařená akce, zahrát si proti takovým legendám jako Jan Suchý, František Pospíšil, Eduard Novák, Jiří Hrdina, Bohouš Ebermann a dalším je opravdu super. Za nás nastoupil Erich Kühnhackel, který s námi strávil celý den a vlastně skoro i celou noc, a byl úžasný, kamarádský a na nic si nehrál.

Několikrát v Sokolově strávila přípravu či odehrála přípravná utkání mládežnická reprezentace (U16 až U20), naposledy i s odchovancem Jiřím Ticháčkem.

Ve spolupráci s ČSLH se dá podniknout řada různých akcí. Tato se vydařila velmi dobře, i když ještě ve starých šatnách.

Velmi povedené bylo také úspěšné vystoupení ženské reprezentace pod vedením Davida Moravce proti Slovensku a Německu, ještě před rekonstrukcí šaten.

To je stejný případ, připravili jsme to v koordinaci s ČSLH v rámci našich možností, obě strany byly spokojené.

Sokolov byl vždy limitován malým počtem vyhovujících šaten, ať už co se týče reprezentace, velkých turnajů mládeže nebo extraligy. Myslíš, že někdy bude na zimním stadionu dostatek kabin podobně jako v Karlových Varech nebo Chebu?

V současné době probíhá druhá etapa rekonstrukce šaten, to je pro tu naší „Sokol Arénu“ úplně super a velký dík Městu Sokolov, že to vidí podobně jako my. To zázemí zde bude konečně na úrovni. Možná, že kdyby se nepovedl plán na znovu zprovoznění dolní hospody, dvě další šatny by se mohly ještě přidělat, pak už bychom všechny ty parametry splňovali dokonale.

V roce 1989 byl již přitom nachystán plán na výstavbu druhé ledové plochy (místo nynějšího skate parku), bohužel revoluce v 1989 vše zhatila, ale druhá ledová plocha by se velmi hodila jak na tréninky, tak i na souběžné zápasy.

To je pravda, viděl jsem tehdy i projektovou dokumentaci, mělo to být myslím spojení s nějakým mrazírenským skladem, který by stál hned vedle. Na tréninky ale hlavně na častější bruslení veřejnosti by to bylo úžasné. Souběžná utkání asi ne, myslím že ta plocha nesplňovala předepsané rozměry.

Nicméně, třeba vybudování střelnice před zimním stadionem je velké plus, zejména pro mládežnické hráče, kteří zde pilují nejen střelbu.

Je to opravdu velké plus. Když kouknu z okna, pořád tam vidím někoho střílet, a to nejen v rámci tréninku, ale i mimo něj. Nutno podotknout, že střelnice byla vybudována také za podpory města Sokolov.

V posledních patnácti letech si fanoušci Sokolova mohli celkem zvyknout na nepravidelně pravidelný příděl zajímavých mezinárodních utkání v Sokolově či v blízkém okolí (Cheb, Mariánské Lázně). Přípravné zápasy zde odehráli například Orenburg (Rusko), Visp, Oberthurgau (obojí Švýcarsko), Straubing, Bad Nauheim, Bayeruth (vše Německo), dvakrát dokonce High1 (Jižní Korea) a zejména střetnutí s účastníkem KHL Torpedem Nižnyj Novgorod stálo za to. Jsou tato utkání i pro hokejisty či funkcionáře zajímavější než konfrontace s tuzemskými soupeři?

Určitě, každé mezinárodní utkání je pro diváka přitažlivější a zajímavější. Musí to ale také splňovat charakter přípravného utkání, proto jsou těžší soupeři z tohoto hlediska lepší. A vždy, když se nám podaří domluvit takového soupeře, splní to účel jak pro nás, tak pro diváka.

Jako zapálený fanoušek kvalitní hudby jsi kromě hokeje také mimo jiné i na zimním stadionu spoluorganizoval akce umělců jako Michal David, Katapult, Chinaski, Lunetic. Jak vzpomínáš na tyto kulturní vložky, přičemž nejblíže máš ke skupině Katapult?

Tady tě musím trochu poopravit, krom Katapultu ty akce pořádali jiné společnosti, takže pro nás platilo to samé, co pro ostatní diváky. Skupinu Katapult jsme pořádali dvakrát, v roce 2001 a poté v roce 2006. Poprvé to mělo zajímavý průběh, jako Stará Garda jsme létali do Moskvy, kde jsme mimo jiné navštívili koncert skupiny ARIA. Skvělá ruská kapela (něco jako Iron Maiden) jejíž patronem byl a dodnes je náš kamarád Saša Šamrajev. No a my jsme chtěli realizovat myšlenku, že by tato skupina vystoupila v Sokolově společně s nějakým českým známým interpretem. Kamarád Míra Mudra mě tehdy seznámil s Oldou Říhou a připravili jsme to ve Sportovní hale. Ruská kapela ale nemohla z nějakých technických důvodů přicestovat, což Oldovi vůbec nevadilo a přichystal super koncert, hráli hodně přes dvě a půl hodiny a přišlo asi 1 300 diváků. Olda dal část honoráře na sokolovský hokej. Podobnou akci jsme uspořádali o pět let později v Horňáku. S Oldou jsme kamarádi, musím říct, že je to zcela mimořádný člověk.

Za 22 let ve druhé lize jsi zažil tři baráže (2 úspěšné) a čtyři roky kralování v lize, kdy dvakrát utekla Chance liga o bod a úspěšný byl až ten čtvrtý pokus.

Je škoda, že se to nepovedlo už v těch letech 2014 nebo 2015. O to víc super to bylo v památeční sezóně 2018/19, kterou určitě máme všichni ještě v hlavách. To, že se to povedlo sportovní cestou, a hlavně za podpory super fanoušků, ale i hlavních partnerů je nezapomenutelné a krásné bylo, jak jsme město obrátili hokejově naruby.

Jak jsi osobně vnímal návrat zpět po 22 letech do Chance ligy?

Vnímal jsem to samozřejmě velmi pozitivně, určitě jsem věděl, že nás všechny čeká v budoucnu moc a moc práce. Hlavně jsem se musel naučit nebo připomenout si mnoho dalších věcí, v profesionální soutěži to funguje přeci jenom trochu jinak, než třeba ve 2. lize.

Jak jsi byl spokojen s účinkováním Sokolova v Chance lize po návratu? I když v drtivé většině utkání Sokolov držel se svými soupeři krok, bodový zisk byl nakonec asi menší, než by odpovídalo realitě?

Tady sis víceméně odpověděl sám, takhle to vyhodnotilo hodně lidí i třeba někteří trenéři či vedoucí mužstev soupeřů. Hraje se ale na body, i když se vědělo, že se nesestupuje. Takže herní projev dobrý, akorát jsme málo bodovali, mnohdy nám chybělo i potřebné štěstí, které jsme si vybrali možná hodně v předchozí postupové sezoně.

Jak těžké je fungování hokejového klubu v období nečekané koronavirové krize? Finančně, nebo také s plánováním nové sezony či letní přípravy pro všechny věkové kategorie.

Nám to časově sedlo, myslím tím, že jsme se nedostali bohužel do předkola a základní část skončila těsně před vyhlášením nouzového stavu. No, a to byl vlastně i konec sezony pro nás. My jsme se okamžitě pustili do příprav na další sezonu. Těsně před plánovaným zahájením přípravného období došlo k rozvolnění tak, že jsme mohli začít s letní přípravou tak, jak jsme potřebovali. Takže úplně přímo nás to v tomto smyslu nějak ve fungování neomezilo. Předpoklad je ovšem, že těžší to budou mít někteří naši potencionální partneři.

Určitě jsi za ta léta spolupracoval s řadou zajímavých spolupracovníků, na koho bys rád zavzpomínal?

Já rád vzpomínám na všechny, kteří tomu věřili a dělali nebo dělají pro to maximum v rámci svých možností. Určitě velmi rád vzpomínám na pana Václava Eismanna staršího, který byl u postupu do 1. ligy v roce 1990 a hlavně hodně práce strávil nad osamostatněním klubu a jeho dalším nasměrováním.

A na závěr, máš nějakou zajímavou historku z hokejového prostředí, kterou můžeš zveřejnit?

Historek asi bylo a je hodně, ale nenapadá mě teď žádná nějak konkrétní nebo mimořádná. To, co je uvedeno výše, je v podstatě celá záplava různých historek z hokejového prostředí či prostředí kolem něj.