Do sokolovské mládeže přišel nový trenér Petr Nekvinda

Nový trenér čtvrté a páté třídy, který také bude dělat asistenta u juniorů, si v rozhovoru zavzpomínal na své začátky i dlouhodobé působení v litvínovské mládeži, které se stalo jeho srdeční záležitostí. Poznejte Petra Nekvindu i vy blíže v tomto rozhovoru.

Jaká byla Vaše hráčská kariéra?

V dorosteneckém a juniorském věku jsem hrál extraligu za oddíl Severočeské chemické závody Lovosice, poté jsem narukoval na vojenskou základní službu do Dukly VTJ Litoměřice, která v té době hrála první ligu. Po návratu jsem bojoval o místo ve Slovanu Ústí nad Labem ve stejné lize, kde jsem i studoval pedagickou fakultu se zaměřením na tělesnou výchovu a i přes lehké zdravotní potíže jsem dále pokračoval v Děčíně, Mostě a Lovosicích. Na vysoké škole jsem se oženil do Litvínova a přes přetrvávající zdravotní potíže se během roku rozhodl ukončit hráčskou kariéru.

Proč a kdy jste rozhodl pro trenéřinu?

V roce 1992 asi po třech až čtyřech letech, kdy jsem pracoval na šachtě mě napadla myšlenka začít se věnovat trenérství a vrátit se k učení, jelikož živit se v hornictví, i když jsem postgraduálně vystudoval hornickou vysokou školu nebylo to, co bych chtěl dělat celý život.

Jaká je Vaše trenérská kariéra a jak vzpomínáte na Vaše předchozí působiště?

Na začátek v roce 1992 mě nabídli asistenta ve Stadionu Teplice u tamních juniorů. Po roce mě z Litvínova zavolali zda chci začít trénovat litvínovskou mládež a zároveň učit tělesnou výchovu na hokejové škole. Zde jsem postupně z učitele tělesné výchovy přešel na rok i na pozici ředitele. Sezóna 2000-2001 byla pro mě zlomová a jako šéftrenér litvínovské mládeže se rozhodl ukončit působení na sportovní základní škole a přejít v Litvínově na pozici profesionálního trenéra u dorostu a juniorů, kde jsem zůstal většinu své kariéry. Kromě Litvínova jsem působil i v Ústí nad Labem v extralize dorostu a jako šéftrenér SCM v Chomutově dva roky, což je dnes chomutovská akademie, a jeden rok v extralize juniorů. V Klášterci v roce 2009 jeden rok ve druhé lize mužů též jako hlavní trenér. Po roce odpočinku v sezóně 2020-2021 a po přestěhování do Karlových Varů jsem přijal nabídku Chebu. První rok u dorostu, juniorů a na konci sezóny i u “A” týmu a druhý rok jako hlavní trenér “A” mužstva ve druhé hokejové lize. Nejvíce ve mě zůstalo litvínovské období, které je mou srdeční záležitostí nejen hokejovou, spojenou s mnoho krásnými hokejovými zážitky, úspěchy i prohrami, ale také s kamarádstvím a rodinnými vzpomínkami na to, kdy jsme se ženou sledovali první hokejové kroky našeho syna.

Co Vás nejvíce baví na trénování?

Moje zábava se stala zaměstnáním. Na trénování je krásné, že člověk dělá pořád něco jiného, mění se hráči, každý tým je jiný, není to nuda a člověk se pořád musí učit a vzdělávat, aby mohl obstát, jelikož vše postupuje dopředu.

Jakému týmu,  samozřejmě kromě Baníku, fandíte?

Vždy jsem fandil u nás Litvínovu a v NHL asi New Yorku Rangers nebo Los Angeles Kings.

Jaká je zatím spokojenost s Vašimi novými svěřenci a jejich prací?

Letošní sezóna bude pro mě jiná. Vracím se po dvaceti sedmi letech do čtvrté a páté třídy a sám nevím, co od toho čekat. Zatím kluky poznávám a snažím se, aby je to bavilo. Na angažmá u juniorů se moc těším a zatím musím říci, že vše funguje, jak má.

Čím Vás vaši svěřenci dokáží rozčílit?

Vždy jsem byl zastáncem tvrdé a poctivé tréninkové práce a pokud někdo nemá zájem to pochopit, tak na tréninku nemá co dělat.

Co Vás od nich naopak nejvíce potěší?

Vždy potěší, když jsou hráči už od vstupu do kabiny zaměření na trénink a neřeší věci mimo hokej.

Jaký by byl váš All-stars tým?

Vynikajících hráčů je mnoho a je těžké určit All-stars tým, ale mám oblíbené hráče, a je jich více, a v každé generaci někdo. Například z českých: Tomáš Vokoun - Leo Gudas, Jaroslav Ptáček - Martin Ručinský, David Krejčí, Lukáš Kašpar