Adam Wind: Chci, aby hráči chodili na hokej s chutí a cílem zlepšovat se

Novou tváří mezi trenéry mládeže Baníku je i další perspektivní trenér Adam Wind, který většinu svého hokejového života spojil s Prostějovem. Nejprve jako hráč, později jako trenér v klubu SK Prostějov 1913. Po angažmá v Jihlavě se tento trenér vydal do Sokolova, kde v současné době působí jako asistent trenéra u dorostu a jako hlavní trenér u kategorie U15.

Adame, máte v Sokolově za sebou letní přípravu a začátek předzávodního období, tak jaké jsou Vaše prozatímní pocity ze svého působení?
Zatím úplně normální. Co je výborné, je to, že si zatím nikdo na nic nehraje. Lidi, hráči se chovají rozumně. Vše probíhá asi tak jak má. Co se týče letní přípravy, jestli byla v pořádku nebo ne, se ukáže v budoucnu, jak na tom kluci budou. Spíš jsme se snažili seznámit s věcmi, které děláme, ale to je asi tak všude.

Jak se odehrál Váš přesun přes „půl republiky“ do Sokolova?
Ozval se mi po doporučení Petr Holejšovský, jestli bych neměl zájem tady trénovat. Tak jsem si dal pár dní na rozmyšlenou, a nakonec jsem si řekl, že to půjdu zkusit a současně klubu i hráčům zkusím pomoci.

Jaká byla Vaše hráčská kariéra, kde jste působil?
Asi bych to nenazýval kariérou. Byl jsem v Prostějově a chvíli v Uničově. Nic světoborného a co by bylo ke zkoumání.

Jaký jste z trenérského pohledu byl jako hráč?
Soutěživý převážně, chci furt vyhrávat, ale stylem mým vlastním, přehrát soupeře chytrostí, umem a v rámci fair – play. Spíš mě bavila ta hra samotná a se vším co to přinášelo. Tak to mám i v jiných sportech.

Kdy jste se rozhodl pro trénování a co bylo tím impulsem?
Mě to bavilo, i když jsem byl v roli hráče. Zajímal jsem se o to. Takže ono to pak přirozeně vyplynulo ze situace, ale impuls byl spíš takový, že chci ukázat jiný směr, kterým by se dalo přistupovat k mládeži, co se týká sociální stránky, tak i toho, jak by se mohlo trénovat na suchu či na ledě.

Jestli mám správné informace, tak nejprve jste působil v klubu SK Prostějov 1913, jak dlouho jste tam působil, u jakých kategorií a jak hodnotíte toto působení?
Ano. Jsem z Prostějova. Narodil jsem se tam, žiju tam a bude tomu tak i nadále. Byl jsem tam asi 7 let. Pohyboval jsem se převážně u starších žáků, 9. třídy a dorostu. Začínali jsme od nuly s dvěma kategoriemi a postupně má klub všechny kategorie. Ze svého pohledu to hodnotím pozitivně. Podařilo se nám tam udělat dost práce a pár kluků dostat na lepší level,i do extraligy 9 tříd, dorostu a juniorů, ale současně si myslím, že to mělo být i lepší jak z pohledu hráčského posouvání, tak i týmového.

Poté přišlo angažmá v Jihlavě, jaké bylo Vaše působení zde?
Bylo poučné. Trvalo asi 7 měsíců, poté jsem se vrátil z osobních důvodů domů. Měl jsem možnost pracovat jako asistent s extraligovou 9. třídou, kde mě potkalo štěstí na hráče a celkově celý tým, kteří byli za mě výborní kluci i hokejisté. Nechali si poradit, každou radu vzali zodpovědně. Ono to není pravidlem, jak se říká všude, že je výborná parta atd., ale v Jihlavě u 9. třídy mě potkalo štěstí, že jsem mohl být součástí té skupiny. Jak jsem i řekl, byli to hlavně na svůj věk vyzrálí hokejisté. Dále jsem měl možnost pracovat u 6.třídy jako hlavní trenér a tam byli a dodnes jsou talenti také. Byl to silný ročník, který škoda, že nemá delší dobu jednoho trenéra, ale každý rok jiného. Vše u těchto kluků z té 6. třídy bude záležet, jestli jim to moc nezkazí rodiče. Pokud ne, tak tam jsou taky adepti, kteří mohou se stát dobrými hráči, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta. Takže pro mě to bylo poučné, velká škola a současně jsem se moc naučil od Michala Broše, hlavně to, jak se chystat na tréninky, jak mluvit s hráči a celkový přístup k hokeji, detaily a krátce od Petra Svobody.

Nyní jste krátce v Sokolově, lze porovnat například tréninkové podmínky s předchozími kluby?
Je to tady skromnější, ale je zde všechno, co je jinde. Akorát s tím rozdílem, že tady je všechno u sebe blízko a v jednom. Multifunkční hřiště, fotbalová hřiště, atletické hřiště, tenisové kurty, work out, takže takové menší Švédsko, kde to mají také tak podobně ty areály a je to výborné. Doporučil bych tento model, mít vše skoro u sebe, i ostatním klubům, i když ne vždy to jde. Ale mělo by se v budoucnu zapracovat na tom, aby areály byly skoro všude, tak jak to mají třeba ve Švédsku, to znamená mít to co nejblíž u sebe.

Co považujete za největší úspěch ve své trenérské kariéře?
Že pořád trénuju a stále mě to baví.

Hráči mají své vzory, mají své vzory i trenéři. Máte nějakého a proč?
Mám čtyři. Tři z hokeje a jednoho z fotbalu. Největšími vzory jsou pro mě pánové Miloslav Hořava, Zdeněk Novák, Petr Čajánek a z fotbalu Josef Csaplár. Všechny čtyři spojuje jedno a to, že mi vždy pomohli, jsou to velcí odborníci, velcí profesionálové a každý mě něco naučil. S jediným panem Hořavou jsem mluvil jen telefonicky, mám od něj dost materiálů na trénink, takže je to spíš takový vzor z televize a z profi sportu, ale s ostatními jsem mluvil osobně a dodnes jsme v kontaktu. U pana Nováka jsem se v podstatě učil řemeslo, známe se navíc osobně. Ukázal mi směr, který je na Česko pokrokový a sám pan Novák je hodně nadčasový trenér. Petr Čajánek mi zase ukázal a dodnes ukazuje, že nejdůležitější je pohyb a vášeň, a co děti dělají rády, tak to je zlepšuje. Také se známe osobně. Navštívil jsem párkrát i jeho program, kde učí děti správným návykům a bruslení. A Josef Csaplár mi zase poradil a ukázal, že to je o detailní práci s každým hráčem zvlášť' a současně dodal dost přínosných materiálů a také potřebný nadhled

Jaký jste trenér, jak byste se popsal?
Já ani nevím, to je otázka spíš na hráče a jiné trenéry.

V Sokolově budete působit na dvou pozicích. Ta první je hlavní trenér u kategorie U15. Jaké zde máte cíle?
Seznámit chlapce s principy hokeje, kterým se hokej ubírá a co nejvíc jim pomoci, aby se jich dostalo co nejvíce do dorostu a současně, aby se u nich vybudovala emoční vazba k hokeji, ale ke sportu a pohybu celkově. A týmový cíl neprozradím.

Druhou funkcí je post asistenta u dorostu. Co očekáváte zde?
Že se něco naučím od kolegy Petra Nekvindy, že sezona bude úspěšná a budeme hrát hokej, který bude kluky bavit, budeme se zlepšovat v tréninku a v zápasech.

Jak jste spokojen s dosavadní přípravou svých svěřenců?
Mohlo to být lepší…

Vaše dvě kategorie jsou v životě hráče léta, kdy „se to láme“. Navíc je to období tzv. telecích let, tak co je pro hráče v tomto věku nejdůležitější?
Asi komunikace, přirozené vystupování a také je to hodně o vysvětlování, proč to děláme atd. Ti kluci mají nějaké představy, cíle a jde jen o to jim správně poradit, aby za nimi šli. Současně je to také o návyku chtít sám od sebe se učit a trénovat, potom to je to snadnější. Je navíc potřeba, aby přidali chlapci v tréninku a vysvětlovat jim to, protože ve světě v tomhle věku stejně staří kluci do toho šlápnou a jedou.

V Sokolově jste nováčkem, tak jak jste zapadnul do zdejšího trenérského týmu?
To je spíš otázka na ostatní kluky, ale snad normálně.

Jiný kraj, jiný mrav. Pociťujete rozdíly mezi městy, lidmi, tam kde jste působil dříve?
Asi ani ne. Ono je to všude v podstatě stejné ten mustr. Rodiče chtějí vyhrávat, děti chtějí, aby je hokej bavil a trenéři, aby měli výsledky. Ne všichni samozřejmě, ale v globálu to tak je. V Prostějově lidi znám. V Olomouckém kraji, tam je to takové poctivé, domácké, až moc. Na Vysočině to bylo divoké, přehnané ambice a zbytečný tlak, lidé byli na vysoké životní úrovni a přenášeli to i na děti. Lidé hodně sebevědomí. No a tady mi přijde, že lidé v Karlovarském kraji jsou více pokornější, skromnější. Ale spíš je to člověk od člověka a skupina od skupiny.

Jak moc se těšíte „až to celé vypukne“ a začne sezona?
Zatím to neprožívám. Ale jak začnou zápasy, tak to bude jiné, a proto se to hraje v podstatě a všechny to více asi baví, ale nějak to neřeším.

Jaké je Vaše přání do nové sezony?
Abychom byli všichni zdraví, bavilo nás to, zlepšovali jsme se a abychom vyhráli co nejvíce zápasů

Co byste vzkázal svým svěřencům?
Aby mě poslouchali, co jim říkám (smích). Ne, přál bych si, aby chodili na ten hokej s chutí a s cílem se zlepšovat každý den.

Máte závěrem ještě něco na srdci?
Závěrem bych asi chtěl doplnit to, že hokej a celkově není tak o penězích, ale spíš o moudrosti, odbornosti, přístupu, lidech a přirozeném jednání… A doplnit bych chtěl ještě jednu věc, a to poděkování mým kolegům z 9. třídy. Jsou to velcí profesionálové a spolupráce s nimi je výborná.