Sezóny 1946-47 a 1947-48 - problémy s hřištěm

V roce 1946 bylo s velikými obtížemi vybudováno první kluziště v Dolním Rychnově zásluhou obětavých hráčů a funkcionářů. Činnost byla však nepravidelná a slabá, na což měly největší vliv přírodní podmínky na Sokolovsku, které v krátké době pracně zřízený led doslova „sežraly“. Tak se stalo, že kluziště byla postupně budována na různých místech - například na hřišti u Ohře, na tenisových dvorcích u lomu Bohemie, na důlní propadlině dolu Antonín nebo přímo na rybníčku v městském parku, dnešních Husových sadech.
Určitou pravidelnost v možnosti trénování a sehrání zápasů přineslo teprve vybudování zimního stadionu v Karlových Varech. Dojíždění na tréninky a zápasy však kladlo mimořádné nároky na obětavost hráčů a funkcionářů, neboť se konaly převážně v pozdních večerních hodinách a návrat domů se často přetáhl přes půlnoc. Ráno před pátou se však muselo vstávat a jít do zaměstnání. Výhody v zaměstnání tehdy neexistovaly.
Tyto potíže snad byly příčinou ochabnutí zájmu funkcionářů o činnost v oddíle, který prakticky hrál všechny zápasy mimo Sokolov. V té době a to až do roku 1955 ležela veškerá tíha řízení oddílu (od roku 1948 již pod názvem TJ HDBS) na jediném člověku. Byl to Miroslav Svoboda, kterého láska k hokeji a láska ke sportu vůbec udržovala na tomto osamoceném „postu“ a tím prakticky udržel svou obětavostí při životě oddíl, který dal základ dnešnímu oddílu HC Baník CHZ Sokolov.