Malý hokejista Stáník už je doma

Některé články se píší ještě radostněji než ty o vítězných zápasech, vyhraných pohárech nebo postupech. Takový je i tento případ, kdy vám můžeme oznámit, že malý Stáník, devítiletý sokolovský hokejista bojující s Drakem, je konečně doma.

„Srdečně zdravíme z domova!

Dnes bych chtěla začít poděkováním. Děkujeme za krásný dres a roušku. Stáníkovi se moc líbí, už si pro něj hledá místo na zdi. Roušku si schoval, aby mu ji nikdo nevzal, zítra si ji bere do Prahy na kontrolu.

Už jsme nějaký ten pátek doma a popravdě, je to šílený chaos. Zničehonic jsme neměli jeden pokoj a nebyli jsme sami. Najednou nás bylo šest a k tomu nový byt. Jak pro mě, tak pro Státníka to byla veliká změna a Stáník si dlouho zvykal. Jeho už tak narušená psychika dostala dost zabrat, ale máme tři holky, které jsou jak živelná pohroma. Ty ho nenechaly utápět se v depresi a rychle ho vrátily do normálu. Už se zase směje a dělá blbosti, ze kterých mi jde hlava kolem, ale je to miláček. Jsme rádi za každý jeho úsměv.

Co se výsledků týče, tam je to trochu slabší. Kostní dřeň nepracuje tak, jak by měla. Něco, asi nějaký bacil, mu ji brzdí. Už jsme si i poplakali, protože jsme se báli, že transplantace nezabrala. Naštěstí je kostní dřeň čistá a dokonce v ní byly nějaké bílé krvinky. Jen to jde pomalu. Vím stoprocentně, že tenhle strach už v nás zůstane napořád. Chce to hodně času, víc než jsme si mysleli, ale ať si vezme tolik času, kolik potřebuje. Pro nás je nejdůležitější, že je kostní dřeň zdravá, že je syn usměvavý, že mu chutná - až moc. Každou kontrolu má kilo navíc. Moc se těší na hokej a do školy. Kdybyste včera viděli jeho smutný obličej, když slyšel, že holkám začíná karate... Ach jo. Je mi zle z toho, že nemůže dělat to, co chce a co ho baví. Byl to rituál. Holky na karate, Stáník na hokej. Chybí mu to. Jsou věci, které by moc chtěl, ale nožičky a výsledky ještě nejsou tak silné, jak mají být. Rehabilitujeme a teď nás čeká ještě domácí výuka. Je toho moc, co musí zvládnout, ale my ho nenecháme. Zvládneme to spolu jako rodina, na nás se může vždy spolehnout a jak jsem mu slíbila, když bylo nejhůř - spadneš, já tě zvednu, budeš plakat, setřu ti slzy, bude ti zle, pomůžu ti, budeš mít vztek, tak si na mě klidně křič. Budu tu vždy pro syna, ať je mu devět, nebo padesát.

PS: Vzkaz od Stáníka pro celý Baník. Černá, žlutá to jsou barvy naše. Porazíme kohokoliv, vítězství je naše. A komu se to nelíbí, ať na Baník už nechodí.„

Tento vzkaz jsme dostali od Stáníkovy maminky Nikoly Francové. Všichni v Baníku přejeme Stáníkovi, ať je mu den ode dne lépe a moc se těšíme, až ho uvidíme zpátky mezi námi, na zimáku. Doufáme, že nový dres pro sezonu 2020/21, který mu předala paní starostka Renata Oulehlová, už má své čestné místo v pokoji. Nejdůležitější je, že už to není pokoj nemocniční, ale DOMA.

Co se skrývá za zmiňovaným Drakem a jaká je Stáníkova cesta, si můžete připomenout v předchozích článcích...